Mimořádná zpráva:
Načítám...
  • Načítám...
>

Krása přírody odhalená díky bicyklu a motorové pile

Výstava na Staré poště svedla dohromady dvě zajímavé osobnosti. Jednou z nich je uznávaný slovenský básník a teď i fotograf. Druhou je člověk, který se sám za umělce nepovažuje, své sochy vytváří motorovou pilou.

Novojičínská galerie Stará pošta v tuto chvíli nabízí de facto dvě výstavy - fotografie a verše pod názvem V jazyku krajiny a dřevořezbu pojmenovanou Tvořeno s láskou. Ač jsou dílem rozdílných autorů, mnohé je spojuje. Především vztah k přírodě.

Erik Ondrejička je slovenský básník, za svou tvorbu získal několik ocenění, včetně mezinárodního. Na Staré poště jsou k vidění jeho fotografie, kterým se věnuje poslední tři roky.

Erik Ondrejička, básník a fotograf: “Pro účely této výstavy jsem vytiskl fotografie s verši, které jsou spojené s obrázkem a vytvářejí jeden funkční celek. Tedy ty verše jsou geograficky ukotvené k nějaké scenérii a spojuje se tam ta poezie přírody spolu s mými verši. Protože příroda je napsaná ve svém vlastním jazyce, a když z ní chci něco zachytit, tak to musím nějak redukovat na text plus ta kombinace s fotoaparátem se mi zdá být velmi výhodná.”

Patrik Pavlačík z Příbora je fotograf a řezbář, v novojičínské galerii vystavuje svá dřevěná díla.

Patrik Pavlačík, řezbář: “Příroda je živá a všechny ty obrazy ukazují ten život a to dřevo je pořád živé. I když se do něj řeže, tak je to kus živého, prostě bytosti, která je tady s námi, a je krásné, když může být v nějakém obrazu nebo v nějaké tvorbě a zůstane tu s námi delší dobu.”

Zajímavostí je, že oba autoři, kteří se v Novém Jičíně setkali, také spojují svou tvorbu s určitým, řekněme zařízením, prostřednictvím kterého proměňují svou energii.

Erik Ondrejička, básník a fotograf: “Já píšu básně většinou, když jezdím na kole po lese. Najedu asi deset tisíc i více kilometrů ročně a při tom objevím nádherné místa. Je to tak, že občas to kolo nese mě a občas já nosím bicykl přes různé houštiny tam objevím místa, kde možná nikdo předtím ani nikdy nebyl. Takže je to v různých pralesech, lužních lesích, většinou v okolí Bratislavy.”

Nástrojem Patrika Pavlačíka je zase motorová pila. Sám sebe za umělce nepovažuje, spíše za člověka fascinovaného procesem tvorby.

Patrik Pavlačík, řezbář: “Třeba tady to srdce, to je něco, co jsem viděl. Viděl jsem kus vyhnilého a stromu, který byl krásný, a udělal jsem tam to malé srdíčko. Ta inspirace většinou přijde. Jako nejraději mám, když mi dá někdo zakázku něco vytvořit a ta pila už to řeže sama a už to všechno dělá. A když při tom můžu být v přírodě…. Ta práce je těžká, máchat s tou pilou, ale je to tak krásné.”

Tuto pozoruhodnou výstavu je možné na Staré poště shlédnout do 24. února.

Nahlásit chybu

K tématu


Nejčtenější zprávy