Takové přivítání rodiny a přátel čekalo na náměstí v Novém Jičíně Matyáše Kuboše a Tomáše Kopeckého, kteří v pátek 24. května v 17 hodin dorazil do cíle své pěší pouti z Barcelony. Na trasu dlouhou 2 350 kilometrů vyrazili v březnu, dojít domů jim trvalo 75 dní.
Tomáš Kopecký: “Pocity jsou neskutečné, vůbec nás ani ve snu nenapadlo, že přijde tolik lidí. Nesmírně si toho vážíme, je to pro nás zážitek do konce života.”
Matyáš Kuboš: “Neuvěřitelné, vůbec jsem si nepředstavovali, že tu bude tolik lidí. Ani v těch nejbláznivějších snech.”
Tomáš Kopecký: “Nápad vznikla asi tři roky zpátky, kdy jsme se s Matesem domluvili, že když se nám v životě něco nepovede, nebo budeme mít horší období, tak spolu vyrazíme na tři měsíce někam pryč. A sešlo se to tak ruku v ruce a vyšli jsme letos 9. března.”
Matyáš Kuboš: “Nejtěžší okamžik byly asi ty Alpy, když jsme vstoupili do Alp, šlapali jsme do sněhu v letních botech, a uvědomili jsme si že, to nebude úplně tak lehké, spali jsme ve sněhu a mrzli, tak to byly těžké okamžiky. A nejlepší, paradoxně jsou to taky ty Alpy, protože když jsme vyšli nejvyšší vrchol, co jsme na té cestě měli, a byla modrá obloha a podívali jsme se na sebe a řekli jsme si: ty jo, tady máme být, takhle to má být, ten náš život.”
Tomáš Kopecký: “Byli jsme tisíc kilometrů v Alpách, bylo to fyzicky náročné, ale ustáli jsme to a jsme doma.”
Kluci si ovšem touto cestou chtěli nejen dokázat, co sami zvládnou, ale hnacím motorem byl i druhý cíl - pomoc handicapované Natálce.
Matyáš Kuboš: “My jsme přemýšleli, že to chceme natáčet na sociální sítě a chceme lidi tou naší cestou provést. Tak jsme si uvědomili, že je dost možné, že nás někdo bude sledovat a že bychom toho mohli využít, že budeme mít nějaký dosah. Tak jsme si řekli, že to zkusíme spojit s charitou. A když to vezmu i z druhé strany, tak to i pro nás byla neskutečná motivace, když jsme se potkali s Natálkou a zjistili jsme, jaký je její životní příběh, tak pro nás to bylo něco, co nás donutilo nezastavit po té cestě.”
Natálce lékaři diagnostikovali, že nikdy nebude chodit. Dnes třináctiletá dívka, která se potýká se středně těžkým tělesným a mentální postižením, to jako zázrakem pomocí speciálních ortéz dokáže. A nejen to, čtyři roky se v para klubu věnuje atletice.
Natálie Hlavinková: “Trénuju v Ostravě. Povedl se mi hod oštěpem a míčkem. Kluci jsou borci.”
Vladimíra Kopecká, matka Tomáše: “Jsem taková, myslím si, maminka podporující. Jemu skončilo zrovna angažmá, měl takovou volnou díru, Matese znám, oběma jsem jim důvěřovala, bylo to pro dobrou věc, a to je úplně nejvíc. Jsem pyšná maminka.”
Kateřina Kubošová, matka Matyáše: “První reakce byla, že jsem byla zásadně proti tomu, protože jsem měla strach, samozřejmě. Ale potom, jak už to probíhalo, tak jsem jim samozřejmě fandila, sledovala jsem to každý den a jsem na ně hrdá a pyšná.”
Stanislav Kopecký (ANO), starosta Nového Jičína: “Já jsme jako starosta města pyšný na tyto dva mladé lidi, kteří udělali velký sportovní výkon, ale nejenom, že by něco dokázali sami pro sebe, ale hlavně to dokázali pro tu holčičku, pro Natálku, která má tu startovní čáru oproti zdravým dětem posunutou někde jinde. Klobouk dolů, nesmírně si vážím lidé, kteří dělají něco i pro druhé.”
Během necelých tří měsíců svého putování kluci pro Natálku pomohli vybrat téměř půl milionu korun. Sbírka na Doniu trvá do 7. června.
