Eduard Valeš, pluk Xavier Harrach: "V té scénce, kterou jsme sehráli se mělo jednat o to, že se potkali dva duchové a Trenck se tu zjevil jako ďábel, protože je nazýván jako ďábel Trenck, a přišel si zkontrolovat, jak uctívají lidé v Novém Jičíně slavného generála Laudona. A zjišťuje, že jsou tady obrovské nedostatky. Přitom on jako starý lupič to má v Německu a v Rakousku úplně v pohodě, že tam ho berou již jako takovou personu, člověka, který v Bavorsku vraždil a pálil vesnice. A Laudona tady vůbec jako neberou kromě té busty není nic. Jednak by měla být asi v muzeu nějaká pořádná výstava nebo expozice. Plus v tom jeho domě pořádná restaurace, kde by byly samozřejmě taky vystaveny nějaké jeho uniformy, artefakty, protože toho je zachovaného poměrně dost, kopie obrazů."
Pamětní deska a busta visí na domě, kde slavný vojevůdce 14. července před 219 lety zemřel, už od roku 1990. Tehdy se také uspořádala výstava a přijela spousta historických vojáků. Podle historika Jaroslava Zezulčíka, ale duch Laudona z města postupně vyprchal.
Jaroslav Zezulčík, historik: "Generál Laudon v našich očích hned po převratu byl obrovský potenciál tohoto města, měl by to být jakýsi maskot, člověk, který je všeobecně znám ve střední Evropě minimálně, v německy hovořících zemích, který má obrovský kredit, jehož obrovský archiv, jehož knihovna je uložena v muzeu a který si zaslouží naši pozornost nejen odlít takovouto bustu do bronzu, ale také tento člověk se stal předmětem suvenýrů, předmětem pohlednic, předmětem pozvánek, aby lidé, kteří jedou do Nového Jičína si nepletli náš Nový Jičín s Řáholcem, s Rumcajsem, když to řeknu takhle obrazně. Jsem rád, že existuje regiment, který minimálně zde drží tradici a slovo a každý rok 14. července zde opakuje ten ceremoniál kladení kytičky a připomíná, že generál Laudon je člověk nejen věhlasný, který zde zemřel, ale taký člověk, který může nabídnout své služby i posmrtně tomuto městu."
