Základní školu Sjednocení letos opustilo 26 deváťáků. Rozloučili se slavnostním předáním vysvědčení. Někteří v poklidu s očekáváním dalších studijních zážitků, jiní s mnoha emocemi a pocity.
Jakub Demel, ZŠ Sjednocení: “Cítím to v pohodě, nebylo to tak emotivní, jak jsem to čekal, a bude mi to chybět, ale zase je tu nová výzva střední škola.”
Elias Selig, ZŠ Sjednocení: “Mi to přišlo zajímavé, že jsme se tady sešli a přišlo mi to hezké, celkově ty proslovy a ty videa, bylo to hezké.”
Margita Kotlárová, ZŠ Sjednocení: “Nechápu to vůbec, už je prostě konec, už se neuvidíme. Prostě, nedávám to. Cítím se smutně a zároveň šťastně. Mám v sobě všechny pocity, ale jsme šťastná.”
Kristina Lorencovičová, ZŠ Sjednocení: “Já si myslím, že dneska budu hodně brečet, že to bude hodně smutné, protože jsou tady lidi, které mám fakt ráda a budou mi strašně moc chybět.”
Své deváťáky ze základní školy vyprovodil třídní učitel David Bobák, pro něj to byla pátá skupiny dětí, se kterou se loučil.
David Bobák, třídní učitel, zástupce ředitele školy ZŠ Sjednocení: “Byli zase jiní, každá třída je jiná. Vždycky je nějaké očekávání, děti to jasně dají najevo, že takhle to nebude, bude to podle nich, a víceméně jsou takoví, jaká je doba. Takže byla s nimi někdy potíž, občas byli leniví, ale když se na ně zatlačilo a dobře motivovalo, tak vždycky pomohli a dneska je na ně spolehnutí. Jsou to mladí lidé, kteří jsou cílevědomí a plní odhodlání, jít do dalšího života.”
Možnost učit v této třídě poslední dva roky měla i ředitelka školy, která děti vzdělávala v oboru chemie.
Jana Mantheeová, ředitelka ZŠ Sjednocení: “Právě dnes jsem se trošičku zastavili nad tím, že když tady přišli před devíti lety, tak doopravdy to byly malé vyděšené děti, a teď jsou z nich málem dospělí jedinci. Vykvetli, získali sebevědomí, jsou opravdu nesmírně šikovní a jsem ráda, že dospěli, tak jak dospět měli. Podařilo se všem dostat na jejich vysněné školy, i když některým až na odvolání, ale v podstatě jsou tam, kde chtěli být.”
Libor Slavík (STUDEŇÁCI PRO STUDÉNKU), starosta Studénky: Je to krásný, ale zároveň zajímavý věk, opouští základní školu a nastupují na studium střední školy, která jim dá ten základ do jejich budoucích profesních kariér a nebo minimálně základ ke studiu na vysokých školách. Tam se bude rozhodovat o tom, do jaké míry nastartuj svou úspěšnou dospěláckou kariéru. Takže já jim přeji, ať se jim daří, věřím, že každý si tu svoji cestu najde k tomu, aby se uplatnil v životě a dělal to, co jej baví a byl v tom dobrý a úspěšný.”
