Zámek v Raduni opět patřil Dni Charity Opava. Tradiční setkání nabídlo klientům i návštěvníkům nejen příjemně strávený den, ale také slavnostní zahájení výstavy vítězných snímků fotosoutěže Můj svět.
Ivo Mludek, předseda rady, Charita Opava: “My jsme dneska s paní kastelánkou Markétou počítali, pokolikáté už se tady odehrává den Charity Opava na zámku v Raduní. A dopočítali jsme se k neuvěřitelnému číslu. Myslím, že jsme tady už po osmé. A pokaždé kromě prohlídky zámku pro naše klienty tady máme vždycky vernisáž fotosoutěže Můj svět.”
Fotosoutěž Můj svět je určena zaměstnancům, dobrovolníkům i klientům charit z celé České republiky. Každoročně se do ní přihlásí až dvě stě padesát fotografií a ty nejlepší vybírá odborná porota vedená fotografem Jindřichem Štreitem.
Ivo Mludek, předseda rady, Charita Opava: “Fotosoutěž Můj svět má letos 18 let. A tento aktuální ročník bude po celou dobu prázdnin v červenci a srpnu vystaven tady v krásných prostorách Oranžerie. A všichni návštěvníci raduňského zámku se na ty fotografie budou moci podívat.”
Vedle fotografické výstavy láká raduňský zámek také na zcela novou zážitkovou expozici s názvem Vzpomínky na Afriku. Ta návštěvníky přenese na cestu hraběte Gebharda Blüchera do jižní Afriky na konci 19. století.
Markéta Kouřilová, kastelánka: “Informace o této cestě máme z pamětí Gebharda Blüchera. Průvodce provede návštěvníky od příprav na cestu, vyplutí lodi, kterou Blücher cestoval a jmenovala se Tantalon Castle, přesto, co jej v Africe bavilo. Blücher se soustředil především na lov, to byla jeho životní vášeň. Výstava není takovou běžnou prohlídkou návštěvníka. V každé místnosti je úryvek z pamětí Blüchera, jakoby tady tady ožil a vrátil se tady jeho hlas.”
Na výstavě nechybí autentické exponáty ani atmosféra afrického kontinentu, kterou mohou návštěvníci vnímat všemi smysly.
Markéta Kouřilová, kastelánka: “Návštěvníky zavedeme i do, dalo by se říct, raduňské Afriky, do prostor, kde je opravdu horko a kde tu Afriku mohou vnímat i svými smysly. Dále se zabýváme tím, jak vnímal domorodé obyvatelstvo, vlastně jakýsi střet kultur Evropanů a domorodého obyvatelstva. No a čemu se věnujeme na závěr, je jeho další sen africký, a to byl sen o zbohatnutí.”
K dispozici je také celodenní menu, které bylo připraveno pro hosty první třídy na lodi, kterou Blücher cestoval.
Markéta Kouřilová, kastelánka: “Tak namátkou snídaně, která se podávala od 8.30 do 10 hodin, obsahovala ovesnou kaši, grilované brambory, ztracená vejce na toastu, omelety, mleté skopové s hovězím, oříšky a ztraceným vejcem, skopové kari, bramborovou kaši, housky a toast, studenou šunku, německou klobásu, čaj, kávu a kakao.”
Na přípravě výstavy zámek spolupracoval s několika institucemi i soukromými sběrateli. Díky tomu mohou návštěvníci vidět řadu cenných předmětů spojených s Afrikou i samotným cestováním. Den Charity tak opět propojil dvě zdánlivě odlišné oblasti – pomoc lidem a kulturní dědictví.
