"Nečekal jsem to, překvapilo mne to a jsem velmi poctěn,“ netajil Stanislav Šárský. Na jevišti Národního divadla v Praze poděkoval svým pedagogům a režisérům, s nimiž v činohře pracoval. Vyzdvihnul především Jiřího Krejčíka, Evalda Schorma a Jana Kačera a cenu symbolicky věnoval jim. „Stanislav Šárský je výraznou a významnou osobností ostravské činohry od 60. let minulého století a dodnes hraje! Mám samozřejmě z Ceny Thálie pro něj obrovskou radost,“ komentoval ředitel NDM Jiří Nekvasil.
Stanislav Šárský vystudoval DAMU, kam se ale dostal až poté, co absolvoval průmyslovku, krátkou praxi v ČKD a vojnu. Jeho absolventskou rolí na DAMU byl Loupežník ve stejnojmenné Čapkově hře. „Neměl jsem v životě žádnou vysněnou roli, s pokorou jsem přijímal to, do čeho mne obsadili. Snad jen toho Loupežníka jsem si chtěl znovu zahrát, ale nevyšlo to. Ale byl jsem v té hře u nás v Ostravě aspoň vojákem Frantou,“ vzpomíná s lehkou nadsázkou.
Své první angažmá získal roku 1965 v Divadle pracujících v Gottwaldově. Pak mezi léty 1967–1993 působil ve Státním divadle v Ostravě, kde spolupracoval s celou řadou režisérských osobností – Janem Kačerem, Radimem Kovalem, Bedřichem Jansou, některé další jmenovitě připomněl při přebírání Ceny Thálie v Praze. V angažmá činohry Státního divadla v Ostravě (dnešního Národního divadla moravskoslezského) prožil s krátkými přestávkami více než třicet let, zahrál si na 120 rolí českého i světového repertoáru. Krátce působil v pražském Rokoku, Švandově divadle nebo Divadle pod Palmovkou, ale vše až po listopadu 1989.
Na otázku médií, kde je jako herec doma, odpověděl: „Hraju v Ostravě a jsem ostravskej herec. Hraju v Praze a jsem pražskej herec. Narodil jsem se v Praze. Tak si vyberte.“
V našem divadle nastudoval titulní role v Romeovi a Julii (1973), byl Othellem (1985) nebo Králem Learem (1996). Jak sám říká, po Shakespearovi až tak neprahnul, přesto ho role potkaly, je za to rád a byl v nich (soudě dle ohlasů diváků i recenzentů) skvělý.
Hlavní role si zahrál ve Strakonickém dudákovi (1973), byl Rytířem des Grieuxem v Manon Lescaut (1972), Mlynářem v Lucerně (1987), Valmontem v Nebezpečných vztazích (1989), Buškem v Našich furiantech (1996) nebo Hejtmanem z Revizora (1997). Už jako emeritní host nedávno ztvárnil Faráře v Roku na vsi (2018), hrál v komedii Hodný pan doktor (2018) nebo v Čechovově Višňovém sadu (2022). V současnosti jej diváci mohou vidět v inscenaci Hoří, má panenko režiséra Tomáše Svobody (jde o jevištní adaptaci slavného Formanova filmu, premiéra byla vloni). Jeho role ovšem musela být pro večer předávání Cen Thálie přeobsazena, neboť termín předávání se shodoval s termínem reprízy.
Příležitosti v rozhlase, televizi a filmu dostával především v Ostravě. Hrál například v televizním seriálu Kamenný řád (1975), později se objevil v několika kvalitních inscenacích ostravské produkce, stejně tak i v pohádkách. Menší úlohu si zahrál v Kačerově zapomenutém filmu Město mé naděje (1978). Diváci si ho jistě pamatují i z veleúspěšného seriálu Lajna (2017).
V desítkách inscenací zanechal výraznou stopu především v ostravském studiu Československého a poté Českého rozhlasu, účinkoval v kombinovaných hudebních pásmech a věnoval se také recitaci.
Tomáš Savka dnes převzal v pražském Národním divadle svou druhou Cenu Thálie za mimořádný jevištní výkon – tentokráte za roli Maxe Bialystocka v muzikálu Mela Brookse a Thomase Meehana PRODUCENTI (režie Gabriela Petráková, hudební nastudování Jakub Žídek). Porota divadelních cen přihlédla také k jeho výkonu v kabaretu JONÁŠ A TINGL-TANGL, kde ztvárnil Jonáše (režie Jiří Nekvasil).
Obě Thálie má přitom Tomáš Savka za role v ostravských muzikálech. „První Thálii dostal za vůbec první roli, kterou u nás hrál – Che v muzikálu EVITA od Andrewa Lloyda Webbera a Tima Rice. Premiéra byla v březnu 2014, cenu převzal v roce 2015. Dnes zúročil těch 10 let práce u nás, profesionálně velmi vyrostl,“ komentoval ředitel Národního divadla moravskoslezského Jiří Nekvasil.
„Já jsem furt dojatej, mockrát děkuju herecké asociaci! Já jsem měl krásnou sezónu, dostal jsem do vínku dvě nádherný role, jednou z nich je taky Jonáš v představení Jonáš a tingl-tangl a tu sezónu jsem si opravdu užil. Děkuju všem svým kolegům, bez kterých bych samozřejmě tady nemohl stát - je to i vaše cena. Děkuju Národnímu divadlu moravskoslezskému do Ostravy, protože jsem tam deset let. Deset roků tam jezdím a deset roků moje krásná a úžasná žena mě v tom podporuje a vychovává sama doma naši dceru. A Zuzano – jenom jsem ti chtěl vzkázat – konečně vyrovnávám! Na Thálie je to 2:2!,“ radoval se v Národním divadle Tomáš Savka.
pozn. Zuzana Savková je bývalou sólistkou baletu Národního divadla, působila v Divadle J. K.Tyla v Plzni a poté opět v Praze v několika divadlech. S Tomášem mají dceru, Zuzana je už čtyřnásobnou matkou. A Ceny Thálie má dvě – z let 1994 (Národní divadlo) a 2010 (Plzeň).
Více o TOMÁŠI SAVKOVI v CV na webu www.ndm.cz
LETOŠNÍ NOMINACE NA CENU THÁLIE PRO UMĚLCE ZA ROLE V NDM:
MICHAELA ZAJMI ji získala za roli Bubeníka v opeře Císař Atlantidy a Paní Marty Rullové v Rozbitém džbánu (autor Viktor Ullmann).
MICHAELA HORKÁ porotu zaujala jako paní Lovettová ve Sweeneym Toddovi od Stephena Sondheima.
FRANCESCO FASANO zatančil přesvědčivě Ďábla a otce Cratchita v Čajkovského baletu Louskáček-Vánoční koleda (choreograf Youri Vámos).
ŠIRŠÍ NOMINACE NA CENU THÁLIE 2023 pro umělce NDM:
Muzikál: Roman Harok (Franz Liebkind) a Radek Melša (Leo Bloom) v Producentech a Jakub Žídek v roli Jiřího Šlitra v kabaretu Jonáš a tingl-tangl
Opera Národního divadla moravskoslezského: Maida Hundeling (Venuše, Alžběta) a Jiří Hájek (rytíř Wolfram) ve Wagnerově opeře Tannhäuser.
Balet NDM zastupuje v širších nominacích Shino Sakurado - skvěle tančí sólo v Hoře Ohada Naharina.
