„Nosným tématem výstavy je nedorozumění mezi lidmi, které vytváří zvláštní napětí, kdy jeden něco řekne, nějak to myslí a druhý si jeho sdělení na základě svých zkušeností vyloží úplně jinak. A pak vznikají krásné situace. Nebo také ne,“ usmívá se Jan Juřička, jenž pro výstavu v Bílovci připravil rovnou tři typy nedorozumění. „Tím prvním je špatná interpretace při překladu do cizího jazyka. Příkladem je české pořekadlo ´mazaný jako liška´, které je přímo v názvu výstavy. Když to řeknete Angličanovi, pozvedne obočí a přemýšlí, co tím chcete vyjádřit. A takových příkladů představuji na výstavě víc - souvisí s rodinou Hollých, kterou jsem vytvořil. I v tomto případě vznikají roztomilé nesrovnalosti v souvislosti s překladem. A pak jsou tu nedorozumění vznikající vytržením informací z kontextu a jejich účelovou manipulací a zkreslením. Třeba takový politický populismus – překrásné téma. Uvedu příklad z poslední doby: My se nechceme připravovat na válku, my chceme žít v míru. Samostatně je snad každá věta v pořádku, ale dohromady vytváří hloupost. V tom případě, pokud nechceme být nemocní, zrušíme nemocnice. Nechceme požáry, takže zrušíme hasiče… Také tyto momenty jsem se pokusil vyjádřit výtvarně, z několika jednotlivostí vytvořit celek, kdy každá jednotlivost, v tomto případě květ zobrazený grisailleí (technika monochromatické malby), je přehledná a logická, ale v kontextu dalších vytváří chaotickou změť. Každý květ na samostatné studii má jasnou logiku, ale pokud je dáme k sobě, tak aby vytvořily jeden obraz, vznikne roztomile zavádějící chaos. A ten každý jedinec vnímá jinak, na každého daná malba působí odlišně. Někdo se soustředí na jednotlivé květy, jiný na výslednou podobu díla a každý si z něj odnese něco jiného, jiný pocit, jiný vjem. A opět může jít o ´špatný překlad´ vytržený z kontextu,“ pokračuje autor s tím, že třetím typem nedorozumění, na která se soustředil, je mnohdy časté matení pojmů. „Příkladem je slovní spojení hejno krav, stádo kosatců… Leckdy prostě vzniká roztomilé komično i tam, kde ho lidé nechtějí, nečekají, neplánují,“ nastiňuje další z témat, s nimiž ve své tvorbě pracuje.
Na výstavě v bíloveckém muzeu ale nechybí ani portréty, které už k Janu Juřičkovi neodmyslitelně patří a o nichž lze hovořit jako o portrétech s příběhem. „Zachycuji na nich většinou mně známé tváře, které díky soužití s nimi dobře znám. A zkouším při zachycení jít do hloubky za jejich povahou nebo životním příběhem. Některé osobnosti modeluji jako monolit, jindy se naopak pokouším zaznamenat jejich možná ne na první pohled patrnou křehkost. To vše se snažím vyjádřit i použitou barevností, protože barva je pro mě nositelem významu,“ konstatuje autor, jenž aktivně vystavuje od konce 80. let minulého století a jehož díla jsou zastoupena také v soukromých sbírkách v USA, Spojených arabských emirátech, Německu, Holandsku atd.
Výstava bude v muzeu k vidění do 1. dubna, vstupné 80 korun dospělí (40 korun snížené).
