Sociální služby města Havířova na ulici Moskevská poskytují domácí péči, terénní a pečovatelské služby i poradenství. V budově se také nachází denní stacionář a respitní péče. Veškerou péči mohou sociální služby zajišťovat také díky obětavým zaměstnancům. Právě pro ně nyní v budově proběhly úpravy, aby měli lepší zázemí.
Alena Olšoková (ANO), náměstkyně primátorky: „My se zaměřujeme hlavně na domácí péči a terénní službu, ale kapacitně je to opravdu obtížné. Teď nemyslím zajistit samotnou pečovatelskou službu, ale umístit lidi někam, kde už domácí péče nestačí. Abychom mohli kvalitně poskytovat naše sociální služby, je toto zázemí, které jsme nyní nově vybudovali, opravdu velice důležité a potřebné pro naše pečovatelky, aby si během dne, kdy zajišťují svoji práci, měly kde odpočinout, udělat administrativní práci nebo si třeba ohřát jídlo.“
Helena Vrbovská, ředitelka SsmH: „Původní prostory už dlouhodobě nevyhovovaly. Když tady byla součástí i domácí péče a ta se přestěhovala, náš koncept byl tyto prostory krásně propojit, otevřít a zmodernizovat. Takže jsem moc ráda, že se to povedlo.“
Iveta Kočí Palkovská (ANO), primátorka Havířova: „Musíme si říct, že populace opravdu pořád stárne a je mezi námi čím dál více občanů, kteří potřebují velkou péči a pomoc, jak po zdravotní stránce, tak třeba i co se týká běžných činností, jako jsou obědy, stravování, nakupování a tak dále. Myslím si, že Sociální služby města Havířova jsou na velmi vysoké úrovni a velice za to děkuji. Jsem ráda, že jsme dnes otevřeli nové zázemí právě pro naše pečovatelky a že si ho užijí.“
Co nejvíce trápí město Havířov v této oblasti?
Helena Vrbovská, ředitelka SsmH: „Je to asi stárnutí zaměstnanců. Klientů nám samozřejmě přibývá a bohužel jsou to čím dál těžší péče. My jsme moc rádi, že jim tuto péči můžeme poskytnout a pomáhat jim zůstat co nejdéle v domácím prostředí.“
Klienti jsou za péči sociálních pracovníků velmi vděční.
Zdeňka Figurová, klientka: „Já jsem se sem dostala před šesti lety a postupně jsem přišla o zrak, takže nejsem schopna sama se obsloužit. Když se mi to stalo, moje dcera mi tehdy zařídila sociální služby, protože nebylo jiného zbytí. Začali ke mně chodit děvčata a chlapci ze sociálních služeb. Nakonec jsem zjistila, že se z nich nestali jen lidé, kteří mě opatrují, ale moji přátelé, kteří mě mají jako svoji. Oni se ke mně chovají, jako kdybych byla jejich babička nebo přítelkyně. Já bych si bez sociálních služeb nedovedla svůj život představit. Život starého člověka, který už čeká konec, je smutný, ale není smutný, když k vám domů třikrát denně chodí tak příjemní lidé.“
Tato hřejivá slova jsou vždy odměnou pro všechny sociální pracovníky.
