Jak říkají "koňáci," starokladrubský kůň je mezi koni to, co mercedes mezi auty. Jako kočároví koně slouží starokladrubáci už stovky let.
Anketa, turisté: 1. "Líbí se mi to strašně moc, protože to je nějaký zážitek jet v takovém kočáře s takovými krásnými koníčky." 2. "Pocit jedinečný, protože člověk se neveze každý den tady v tom." 3. "Je to moc pěkné, už jsem dvakrát jela."
Vyjížďky kočárem považují na zemědělské farmě za něco naprosto samozřejmého.
Anna Antlová, farmářka: "Říkáme si, když je turistický ruch, ať je turistický ruch, tak budeme dělat vyjížďky s koňma. Jsme zemědělská farma, tak nebudeme dělat něco jiného, uděláme koně."
Při vyjížďkách se kočár někdy nevyhne jízdě po silnici s běžným provozem. Pro zkušeného kočího to ale není žádný problém.
Josef Rudý, kočí: "Nemají rádi motorkáře a kamiony."
Starokladrubští koně mají černou a bílou formu. Bílé koně preferovala šlechta, černé pak především církevní preláti.
Anna Antlová, farmářka: "Bylo to uznané v roce 2002 jako národní kulturní památka. To plemeno je u nás asi 450 roků, co byl založen hřebčín v Kladrubech, a od té doby se uplatňuje."
Kočovští chovatelé získali koně přímo ve Slatiňanech. Rozvíjejí ale i svůj vlastní chov, na farmě mají už svá roční hříbata.
