Manžele Buštíkovi z Frýdku-Místku přijal na magistrátu náměstek primátora, aby je osobně ocenil za dlouholetou pěstounskou péči a pomoc dětem s různými osudy.
Naděžda Buštíková, oceněná pěstounka: "Děláme to 11 let, 15 dětí. A co mě k tomu přivedlo? Práce, mě práce."
Petr Buštík, oceněný pěstoun: "Náhodou se k nám dostal leták Dejme dětem rodinu. A tak to vzniklo. Po roce nás schválili, protože jsme udělali všechny ty testy, co se musí absolvovat. No a než jsme měli dobu na rozmyšlení, patnáct dnů, z kraje, po tom schválení, že můžeme dělat pěstouny, tak už jsme měli holčičku připravenou v nemocnici na porodním. Jestli bychom ji vzali do pěstounství, no a Naděžda říkala, že hned, jakože jo. No a už začal ten kolotoč pěstounství na přechodnou dobu."
Jak dlouho u vás ty děti byly třeba?
Naděžda Buštíková, oceněná pěstounka: Většinou, no různě, od nejméně asi pár týdnů, šest týdnů a nejdéle dva roky." - A v jakých věkových kategoriích? - "Od miminek, nejstarší měl sedmnáct, ale ten tam byl tři měsíce. Většinou plus minus dvouleté, tříleté, roční."
Manželé během pěstounství vychovávali čtyři vlastní děti, včetně dvojčat.
Naděžda Buštíková, oceněná pěstounka: "Svoje děti jednak znáte a ty cizí, každý už má prožitý nějaký příběh. Jako čím starší dítě, tím je to náročnější. Jo, mají za sebou různá traumata, takže náročnější." - A co vám to dává? - "Co mi to dává? Obejmutí. Určitě takový pocit, že mě někdo potřebuje. A že já mu můžu nabídnout tu náruč a takovou tu oporu."
Petr Buštík, oceněný pěstoun: "A ten dobrý pocit, že jsme mohli někomu pomoct, ano, to určitě."
Marcel Sikora (KDU-ČSL/SPOLU), náměstek primátora Frýdku-Místku: "Já je chci opravdu velmi ocenit a velmi si toho vážím. Protože díky tomu ty děti nemusely být někde v ústavu, ale mohly opravdu být v rodinném kruhu a v teple domova. A mohli potom ty děti dále předat třeba adoptivním rodičům, nebo některé se teda vrátily i ke svým biologickým rodičům. Ono existuje takový možná mýtus mezi lidmi, že děti v dětských domovech se mají dobře. Je to pravda, že po materiální stránce určitě, protože mají tam spoustu hraček, mají tam samozřejmě vzdělání, jezdí někde na výlety, ale chybí jim to nejdůležitější, a to je ta láska od toho rodiče. A to jim právě těm dětem manžele Buštíkovi mohli aspoň na krátkou dobu dát. Já věřím, že příběh manželů Buštíkových třeba namotivuje nové další pěstouny, protože opravdu pěstounů není mnoho a potřebujeme ve společnosti opravdu další pěstouny."
Každý, kdo by se chtěl stát pěstounem, tak se může obrátit na sociální odbor na úřadě ve svém městě. Více informací získá také na webu dejmedetemrodinu.cz.
