Paní Michaela Vidláková bude mít brzy 90 let, přesto objíždí města po celé České republice a vypráví dětem o tom, co zažila za druhé světové války.
Michaela Vidláková, pamětnice holocaustu: "Protože si myslím, že je to moje povinnost, protože ti zavraždění mluvit nemohou. Já jsem jeden z posledních svědků, který vlastně ani nezažil to nejhorší, ty horší tábory. Ale přeci jenom je to moje povinnost. Dokud můžu svědčit, dokud mohu něco říkat. Protože u téhle mládeže se teprve vytváří světový názor. A tak se snažím o tom hovořit, aby se prostě dokázali orientovat v tom, co se děje, v tom, co se dělo a v tom, co by se mohlo dít."
Pamětníků bohužel ubývá, kdysi jich takto jezdilo po školách dvacet, dnes je paní Vidláková jednou z posledních.
Radek Hejret, koordinátor besed: "Vidíme ten dopad z těch reakcí, právě z těch dotazů, které potom žáci pokládají, protože z toho je jednoznačné, že pro ně je to největší přínos. Je výborné, že můžou číst o historii, že můžou vidět nějaký dokument, ale živého člověka, který zažil ty události, jen tak nezažijí a navíc se ho můžou na cokoliv zeptat. Takže za mě ten přínos tkví hlavně v tomto."
Z vašich zkušeností, co ty žáky nejvíce zajímá?
Radek Hejret, koordinátor besed: "To je různé. Někdy je zajímá ten kontext doby, protože dnešní 14, 15, 17letí žáci, pro ně je pravěk i sametová revoluce. Takže zajímá je kontext doby, ten rámec, co se událo, proč se událo, jak se to stalo, ale pak se to většinou překlápí do takových těch úplně osobních pozic, kdy třeba ty děti se ptají, jak to měly děti v té době, co jedly? S čím si hrály? Jak dopadly takové rodiny? Takže většinou ty dotazy jsou potom velmi osobní."
Lenka Drahotuská, spoluorganizátorka besed: "Můžeme učit o dějinách, můžeme učit dějiny, ale nikdy těm dětem nedáme tu vlastní zkušenost, což může opravdu jenom pamětník. Takže dlouhodobě pracujeme i s organizací Paměť národa a paní Vidlák ková mě kdysi oslovila, považuji za top toho, co jsem kdy dětem mohla předat, a proto ji pořád ještě zvu, když je ochotná mluvit."
A co tedy současné žáky nejvíce zaujalo?
anketa: účastníci besedy: "Jak poprvé jeli do Terezína, jak se museli balit, jak to bylo všechno narychlo a jak neměli prostě čas a nemohly vzít všechno, co potřebovali."
anketa: účastníci besedy: "Mě zajímalo, jak oni žili v terezínském ghettu, jaké měli jídlo a jak se osprchovali."
anketa: účastníci besedy: "Nedokážu si třeba představit, že bych tohle měla zažít. A fakt se mi líbí, že ta paní dokáže o tom takhle mluvit. Fakt mě to docela fascinuje."
