Třicetiletá Lenka Szotková má za sebou operaci, která jí vrátila chuť do života a zbavila jí velkých bolestí. Ač je Lenka mladá, museli jí lékaři z Karvinské hornické nemocnice vyměnit celý kyčelní kloub.
Lenka Szotková, pacientka: "Narodila jsem se s vrozenou vadou, luxací kyčle. Ten kloub byl nevyvinutý, měla jsem kratší jednu nohu, nemohla jsem dobře chodit. Pamatuji si, že jsem nosila strojek, nemohla jsem běhat s dětmi, a to mě hodně omezovalo. Mamka se mnou hodně jezdila po nemocnicích."
Jiří Pešek, primář ortopedie: "My Lenku známe už od prvního vyšetření, kdy jsme zjistili luxaci kyčelního kloubu vrozenou, kdy se následně potom toto řešilo jak na našem pracovišti tak na klinických pracovištích v Brně a v Praze."
Lenka Szotková, pacientka: "Ve třinácti letech to bylo hodně nesnesitelné ty bolesti, to jsem nemohla stoupnout na tu nohu."
Jiří Pešek, primář ortopedie: "V 16 letech se profesor Dungl pokusil provést řešení definitivní, trojitou osteotomii. Ovšem vzhledem k tíži postižení došlo následně k těžké posdisplastické artróze."
Lenka Szotková, pacientka: "Nejhorší problémy nastaly vlastně v těhotenství a potom po porodu. Nepomáhaly ani rehabilitace, cvičení."
Po důkladném zvážení všech pro a proti se lékaři rozhodli pro náhradu celého kyčelního kloubu. Taková operace je sice běžná, ale provádí se až u pacientů ve vyšším věku.
Jiří Pešek, primář ortopedie: "Tato tíže postižení, co Lenka měla, se dá říct, že je mimořádná a vzhledem k tomu jsme byli nuceni provést tento operační výkon již v tomto nízkém věku, protože to byla jediná možnost, jak udržet její mobilitu, jak jí umožnit relativně normální život."
Samotná operace trvala hodinu a půl. Jiří Pešek, primář ortopedie: "Operace, sama o sobě riziková nebyla, nejzásadnějším problémem bylo zvážení, zda vůbec tato operace je možná a potom řešení velmi špatného stavu svalů v oblasti kyčelního kloubu, v důsledku řady předchozích operací a v důsledku dlouhodobé nečinnosti kyčelního kloubu. Důležitější než vlastní operace teď pro Lenku je následná rehabilitace, která posílí její svaly a umožní jí maximálně možné zařazení v životě."
Lenka Szotková, pacientka: "Jsem teda velice ráda, že k tomu došlo protože to už se opravdu nedalo ani chodit, stát, sedět, nic. Chtěla bych teda moc poděkovat celému zdravotnickému personálu, opravdu jsem byla moc spokojená. Cítím se hodně dobře, vím, že ještě hodně s tím budu muset cvičit, ale jsem hodně ráda, je to skvělé, protože můžu chodit."
