Pavla Konečná, táborová zdravotnice: “Máme čtyři turnusy, každý z nich je plně obsazen, tady je kapacita děti 37. Většinou je teda naplněná, je tady spíš boj o ta místa. V lednu se podávají přihlášky a vždycky to je hned zaplněno. Tematicky to není nijak zaměřeno. Tady tyto tábory se vedou spíš sportovně, než že děti sedí u stolu a hrají společenské hry, ale spíš běhají v lese, skáčou přes švihadlo, co se dá, tak se dělá venku a je to opravdu na ten běh zaměřeno. Počasí nám přeje, děti se koupaly v bazénu, mají tady program, různé hry, chodíme do lesa, takže si to tady užívají. Dneska akorát nám trochu prší, ale to vůbec nevadí, protože máme program v kulturní místnosti a mohli jsme si odpočinout od sluníčka. Tak dneska máme takový pohodový den, ale doufejme, že zítra bude krásně a děti půjdou do bazénu. Co se týče úrazů, já jsem zdravotnice, tak si myslím, že děti jsou šikovné, nemají urazy, maximálně nějaké to kolínko bolavé nebo klíště.”
Anketa: “Většina dětí má věci v kufru, protože hrajeme celodenní hru Krádež. To znamená, že si navzájem krademe věci a večer na nástupu to vracíme. A aby byla menší šance nechat si ukradnout věci, tak se to dává do kufru. Takže tady nikdy nic není.”
Anketa: “Hrajeme hry. Třeba vybíjenou jsme hráli. Když je moc teplo, tak jdeme do bazénu.”
Anketa: “Já jsem tady na táboře poprvé. Přišla s tím sestra, jestli bych sem nemohla jít. Tak jsem se rozhodla, že jo. A líbí se mi tady. Poznala jsem tu nové kamarády.”
Anketa: “Máme tady i rozcvičky, ale nevím, jestli na něj lidi chodí rádi, jako děti tady. Nejsem si tím jistá. Osobně mi to nevadí, ale úplně šťastná z toho nejsem.”
Anketa: “Měli jsme stezku odvahy a bylo to velice super. Měl jsem husí kůži z toho, nikdy na to nezapomenu. Paní tam byla, která nás strašila jako jeptiška. křičely tam všechny malé děti, takže jsem z toho byl fakt vystrašený.”
