S artrózou čtvrtého stupně podstoupila v roce 2018 výměnu kloubu v levém a s odstupem 11 měsíců i v pravém koleni. Při následné rehabilitaci se ale v těle objevil zánět, kvůli němuž museli lékaři endoprotézu opakovaně vyjmout. Situace po roce a čtvrt dospěla až k amputaci pravé nohy v oblasti stehna. „Lékaři ji chtěli pořád zachraňovat, já už jsem to ale nezvládala psychicky. Nakonec se rozhodlo, že noha půjde pryč,“ vzpomíná paní Evangelia.
Čtyři měsíce poté se ale stejné problémy objevily i v levém koleni. „Také v tomto případě musela endoprotéza ven. Ložisko se zánětem se podařilo vyčistit a já měla čtyři roky klid. Pak se ale v kotníku objevila růže, záhy lékaři odhalili také trombózu a velký zánět lýtkového svalu. Šlo mi o život. Situaci se sice podařilo vyřešit, ale jen na čas. Noha se nelepšila, naopak. Můj organismus čelil metabolickému rozvratu a pořád mi hrozila otrava krve. Noha navíc byla po opakovaných operacích prakticky nefunkční. S kolenem nešlo hýbat dopředu ani dozadu. Také druhou nohu nakonec bylo nutné letos v květnu amputovat nad kolenem,“ konstatuje paní Evangelia. Přestože přišla o obě dolní končetiny, podle jejích vlastních slov se jí ulevilo. V Chuchelné nyní rehabilituje s protézami a tvrdě pracuje na tom, aby v budoucnu opět chodila. „Po mamince jsem Řekyně a umím být na sebe dost tvrdá. Amputace pro mě znamenají nový začátek. Raději budu žít se dvěma protézami než s jedním neohebným kolenem. Já se nevzdám, chci opět chodit,“ říká.
Její protézy jsou specifické a mají v sobě zabudované mikroprocesory, které řídí tři čidla. „Nefunguje to tak, že by protéza chodila sama. Chodit musím já. Tím, jak našlápnu, tak zařízení analyzuje, v jaké pozici člověk je. Když jdu například přes patu, prostředek chodidla a špičku, vyhodnotí, že jsem na rovině. Tím pádem je můj krok svižnější. Protéza je citlivá i na to, jaké máte boty, takže je velmi důležité, abyste na sobě neměli obuv s vysokou podrážkou. Mikroprocesor by totiž mohl situaci špatně zanalyzovat,“ vysvětluje.
V rehabilitačním ústavu v Chuchelné ročně přijmou zhruba 15 pacientů s oboustrannými amputacemi dolních končetin nad kolenem. Samostatné chůze na protézách ale dosáhne málokdo. „Je to opravdu velice fyzicky náročné. Pokud člověk má na jedné noze bércovou amputaci a na druhé stehenní, dá se to ještě pro mobilitu využít. U oboustranné stehenní amputace to ale musí být kondičně velice zdatný člověk, aby to dokázal,“ říká primářka tohoto pracoviště MUDr. Ilona Nedvědová a dodává: „Nejtěžší je postavit ze sedu. Oba kolenní klouby jsou totiž volné. Pokud už je pacient ve stoji, tak je chůze s oporou realizovatelná.“
Oboustranné amputace jsou většinou důsledkem jiných onemocnění. „Jedná se především o následek ischemického postižení, kdy se nohy nedokrvují kvůli ateroskleróze. Dalším stěžejním důvodem amputací je diabetes,“ doplňuje primářka Nedvědová.
Pracoviště v Chuchelné se na rehabilitaci amputovaných pacientů specializuje už od svého vzniku v roce 1952. Jde o jediné zařízení svého druhu na Moravě, ale léčí se zde i lidé ze vzdálenějších částí České republiky. Pacientům se dostává komplexní péče od dohojení a formování pahýlu po získávání mobility na protéze. Výhodou je, že do rehabilitačního ústavu pravidelně přijíždí i protetici, kteří pacienty vybavují přímo na místě.
