V katolickém kostele první svaté přijímání, v evangelickém zase konfirmace. Obojí v jeden den, v obou případech pro všechny zúčastněné velká událost. Pro evangelíky navíc umocněná tím, že se v tomto sboru konala po více jak čtvrtstoleté pauze.
Vladislav Volný, pastor: „Konfirmace - potvrzení. To znamená: chceme. Tak jak nás rodiče nasměrovali, tak chceme jít. Chceme jít tou cestou, na kterou nás oni postavili. Je to přihlášení ke křestní smlouvě, církvi, tomu, že i navenek se budu hlásit k tomu, čemu jsem věřil."
Konfirmaci absolvovaly čtyři dívky, které před svým pastorem, rodiči, křestními rodiči a přítomnými členy sboru složily konfirmační slib. Od této chvíle jsou konfirmantky právoplatnými členkami církve a měly by jí i své víře zůstat věrné.
Vladislav Volný, pastor: „Nebazíruji na tom, aby to bylo přesně podle učení církve, ale aby si našly své přátelé, kolegy v křesťanském prostředí a aby vyzařovaly do této společnosti, že ke komu se hlásím, kdo je jejich pánem a že slovo Boží je pro ně určitým vodítkem při rozhodování se v životě."
Roland Manowski, správce stonavské farnosti: „Když přijímám přímo do svého srdce Boha, který kázal apoštolům během poslední večeře - jezte, toto je tělo moje, atd. tak pro věřícího člověka, který činí totéž už 2 tisíce let a je ve věku, kdy už vnímá, že nejde jen o ledajakou oplatku, ale o něco vznešeného, důležitého, tak myslím, že je to zlom."
Proto děti před oltářem složily slavnostní slib. Pak už všichni poprvé v životě přijali tělo Páně - hostii, která nejenže připomíná poslední večeři, ale hlavně zavazuje k dodržování křesťanských morálních zásad jak v církevním společenství, tak i mimo ně.
Do kostela svaté Maří Magdaleny přišla 1 dívka a 4 chlapci k prvnímu svatému přijímání.