Na cenu děda Praděda se sjíždějí účastníci ze široka daleka. Nejvzdálenější účastníci letos dorazili z obce Tupesy u Uherského Hradiště.
„Tentokrát máme osm týmů. Mívali jsme i dvanáct, patnáct, dokonce osmnáct týmů, ale osm týmů je výborný počet,“ uvádí hlavní pořadatel Petr Pataki.
Několik předchozích ročníků soutěže se vyznačovalo experimentováním. Soutěžící vařili guláš dokonce třeba z klokaního masa nebo ze žabích stehýnek. Letos se všichni pokorně vrátili ke klasickému guláši.
Anketa, soutěžící týmy: „Guláš vaříme z kližky. Speciální postup je všechno dát do kotle a pak se jít opít.“
„Z cibulky, z masa z hovězího krku.“
„Vaříme hovězí guláš. Kousek slona a pak už jen koření. Ano, potom už jenom gulášové koření, česnek, cibule. Klasika.“
„Nic jiného neumíme, jenom ten hovězí a děláme to tak jak to děláme tupesku a z lásky.“
„Hovězí gulášek, klasicky z kližky. Hospodský.“
„Gulášek a moc dobrý, klasika. Český gulášek, tak jak se to u nás v hospodách dělává.“
„Bude to hovězí sen, zhruba za hodinu.“
„Do klasickýho guláše je potřeba dát prvně nejlepší jabkovicu a to je speciální přísada do našeho guláše.“
Soutěž má svá pevně stanovená pravidla. Kvůli větší objektivitě má hodnocení několik stupňů.
„Jedno družstva dodá jednoho účastníka do poroty. Ti si mezi sebou vyberou anonymně nejlepší guláš. Diváci, na které nemůžeme zapomenout, přijdou, ochutnají všechny guláše a podle toho vyhodnotí nejlepší guláš,“ upřesňuje Petr Pataki.
Porota ale nehodnotí pouze kvalitu guláše. Důležitým kriteriem je také ústroj a celkové vystupování týmu během soutěže. Vítězem letošního ročníku se stal tým nazvaný Už po jedenácté. Zúčastnil se totiž všech předchozích ročníků.
