Výroba štramberských uší se váže ke 13. století. Podle místní pověsti nepřátelské mongolské vojsko tábořilo v úpatí kopce Kotouč. Lidé po noční bouři prokopali hráz rybníka a ležení vytopili. Na místě pak našli vaky s ušima křesťanů, které jim Mongolové řezali. Údajně na památku této události se ve Štramberku medová pochutina peče v každém domě vždy v předvečer svátku Nanebevstoupení Páně. V městečku působí i výrobce a nositel obchodní značky Štramberské uši Ladislav Hezký. Historie rodinné tradice začala v 60. letech, kdy maminka tří malých kluků začala péct místní pochutinu.
Ladislav Hezký, pekař, držitel Ceny hejtmana - Regionální potravina MS kraje: “Když jsem se vrátil z vojny v roce 1989, tak už výroba takzvaně přetékala, tehdy jsem si zažádal o povolení k výrobě a od toho roku jsme začali pomalu péct pro občany a zdejší okolí. Když jsme napekli takovou pyramidku, kde bylo 336 kusů uší, tak jsme byli úplně uřícení a zpocení s tím, jaký výkon jsme dnes udělali. V současné době uděláme asi desetinásobek jen v této provozovně a to ještě máme provozovnu v rodinném domku.”
Štramberský pekař si dává záležet na kvalitních surovinách a zároveň podporuje lokální výrobce a zpracovatele. Mouku bere z nedalekého mlýna v Kelči, med, kterého v pekárně spotřebují půl tuny, je od místních včelařů a vejce snáší slepice z blízkého okolí. Dnes je pekař Hezký několikanásobným držitelem značky regionální potravina. Na značku je hrdý, ale vzpomíná i na doby, kdy s pekařinou chtěl, jak se říká, praštit.
Ladislav Hezký, pekař: “Byli jsme pozvání na desetidenní výstavu, no a před tou výstavou se nám začalo něco dít s těstem a my jsme nevěděli co. Tehdy jsem měl už 30leté zkušenosti a nemohli jsme přijít na to, co nám to dělá. Jestli je to mouka, med nebo kypřící prášek… a na to musí člověk přijít. V tu chvíli jsem měl sto chutí toho nechat a praštit s tím, ale je to taková výzva…, přece na to musím přijít.”
Ladislav Hezký, pekař: “Děláme to jednou za rok, pečeme veleucho při slavnostech štramberských uší. Pečeme ho na obří pánvi, která váží téměř půl tuny. Loni jsme na té pánvi pekli ucho, které měřilo 199 cm, ale letos nám to zhatila pandemická opatření. Naproti tomu pečeme malé uši, které se dávají ke kávě místo oplatku. Našim přáním je, abychom byli zdraví, abychom se odpoutali od covidové situace a aby tradice válených štramberských uší pokračovala dál.”
