Za půl roku od narození už mláďata levharta cejlonského v ostravské zoo značně porostla. Zprvu se zdržovala jen v porodním doupěti a v bezprostřední blízkosti své matky. Jak samičky rostly, začaly být pohyblivější, samostatnější a odvážnější. Postupně začaly objevovat prostory kolem doupěte, později se odvážily i do vedlejšího boxu, kde je už měli možnost trpěliví návštěvníci pozorovat.
Poté, co se dokonale seznámily s vnitřními prostory a osvojily si určitou obratnost při pohybu ve větvích nebo při skákání na palandu, přistoupili chovatelé k dalšímu kroku, a to je vypuštění do venkovního výběhu.
Samičky si pobyt venku opravdu užívají – šplhají, skáčou, honí se, „loví“ se navzájem nebo obě „zaútočí“ na matku.
Chovatelé do odchovu mláďat nejen levhartů, ale i dalších druhů nezasahují, ani se se zvířaty nekontaktují.
Zoo Ostrava chová levharty cejlonské od roku 1977. Kromě Zoo Colombo na Srí Lance je to nejdelší nepřerušený chov těchto velkých koček na světě. V minulosti se povedlo odchovat 15 mláďat. V novodobé historii k nim přibyly dvě samičky v roce 2008 a pár v roce 2022.
Levhart cejlonský (Panthera pardus kotiya) obývá pouze ostrov Cejlon, kde jako největší šelma stojí na vrcholu potravního řetězce. Odhaduje se, že v přírodě žije necelých 800 dospělých jedinců. Největší hrozbou pro tuto kočkovitou šelmu je úbytek přirozeného prostředí, jeho fragmentace a také pytláctví. Od 90. let minulého století byl v Červeném seznamu (IUCN Red List of Threatened Species) veden v kategorii „Endangered“ (ohrožený). V roce 2019 se jeho stavy ve volné přírodě mírně zlepšily a levhart cejlonský byl přeřazen do kategorie „Vulnerable“ (zranitelný). Jeho další existence na Zemi je závislá na fungování národních parků na Srí Lance a zároveň na chovu v lidské péči, potažmo v zoologických zahradách.
