Františka Pituchová se národopisu věnuje skoro 40 let. Její jméno se stalo obrovským beskydským pojmem, její písně jsou slyšet na deskách cimbálové muziky Kotci, z Frýdlantu nad Ostravicí. Ti ji také poprvé pojmenovali ťětuško Fanko. Zná ji spousta dětí z okolních základních škol, kam chodí vyprávět pověsti i o životě v Beskydech.
Na otázku: "Znáte Františku Pituchovou?" odpoví skoro každý.
Anketa, lidé z Frýdlantu nad Ostravicí: 1. "Lidová písničkářka." 2. "Čím žila, to vypráví." 3. "Výborná vypravěčka, zlatá paní. Škoda, že v dnešní době není takových víc."
Rodačka ze Starých Hamer žije už 60 let ve Frýdlantě nad Ostravicí. Je z početné rodiny a jejím bratrem je známý dřevořezbář a malíř Janek Satina. Umění mají prostě v genech.
Od roku 1973 Františka Pituchová dělala takzvanou dopisovatelku národopisných tradic. Chodila od domu k domu a poslouchala příběhy lidí.
Františka Pituchová, beskydská ikona: "Lidé by měli uchovávat vzpomínku a památku na staré lidi. Vždyť nebýt starých lidí, tak tady nejsme. A tolik moudrosti, co mezi nimi bylo, když to porovnávám. Moje stařenka si ještě dělala krpce, chodila v tom horském oblečení. Takže u mě to byla samozřejmost."
Celoživotním snem lidové vypravěčky, sběratelky, autorky lidových písní a básnířky bylo učitelství. Za války se ale k této profesi nedostala. Svým způsobem se jí její přání splnilo dnes. Vypravěčský um tety Fanky zná spousta dětí.
Františka Pituchová, beskydská ikona: "Mně je líto, že se už na to zapomíná. Že by ty děti, neříkám, aby tak chodily, měly o tom trošičku vědět."
Paní Pituchová už napsala spoustu knih. Poslední se jmenuje Čisté vody pramen a obsahuje třeba úryvky z kroniky, kterou napsal její tatínek.
Richard Sobotka, autor knihy Čisté vody pramen: "Asi před dvěma lety jsem ji navštívil, že si udělám reportáž. A při té návštěvě se mi otevřela. Otevřela své srdce. A dala mi k dispozici všechny podklady, které má. Včetně kroniky svého tatínka Jana Satiny. Takže jsem se najednou ponořil do historie toho kraje, historie těch lidí. Bylo to fantastické. Zjistil jsem, že to není na reportáž, ale že je to přímo na knížku. A jsem rád, že nakonec ta knížka o paní Pituchové, o té národopisné pracovnici, vypravěčce a výtvarnici, že vznikla."
Pro tetu Fanku je ale nejdůležitější nářečí a to chce zachovat pro další generace. Františka Pituchová, beskydská ikona: "Ty výrazy jsou takové ťul, mňul. Kdyby někdo řekl: "Já jsem si myslela." Moje maminka by řekla: "Já jsem siebje mysliela." "Siebje" a už je to po hamersku. Mně to znělo tak pěkně jako muzika."
