Téma městské slavnosti se letos nabízelo naprosto výrazně - v červenci uplynulo 400 od krvavé bitvy, která se zde odehrála. V zemi tu zůstalo pochováni na 500 císařských vojáků. Slavnost a s ní ani velká bitva se ale nekoná, téma tak ožívá alespoň na výstavě na Staré poště.
Václav Dobrozemský (ODS), 1. místostarosta Nového Jičína: “Nebylo možné ani v letošním roce, bohužel, uspořádat tradiční slavnost města. Proto jsem jako alternativu, jako takové slavnostní ukončení léta, nabídli koncerty hlavních protagonistů, kteří na slavnosti měli vystupovat, takže v pátek a sobotu v amfiteátru Skalky, a zároveň byla plánována vernisáž výstavy připomínající 400 let bitvy u Nového Jičína.”
Výstava se jmenuje Zpráva o strašné řeži, a je jakousi replikou původní expozice, kterou v roce 1996 realizoval v Žerotínském zámku Jaroslav Zezulčík.
Radek Polách, Muzeum Novojičínska, autor výstavy: “Udělali jsem zde takovou panelovou výstavu, která prezentuje události před i po bitvě. Novou zajímavostí jsou informace týkající se památného místa, Španělské kaple, kde jsme odprezentovali nové výzkumy, které jsme získali ve státním archivu ve Vídni. Dále jsou zde unikátní exponáty ze Zemského archivu v Opavě, jsou to listiny Jana Jiřího markraběte Krnovského, který zde se svými armádami oblehl Nový Jičín a vyhrál tu bitvu.”
V roce 1621 k Novému Jičínu přitáhnul Jan Jiří Krnovský se svým zhruba 15 tisícovým vojskem a doslova zmasakroval císařskou posádku. Tato bitva byla jednou z posledních epizod českého stavovského povstání.
Jaroslav Zezulčík, kastelán Zámku Kunín, autor výstavy: “Léto roku 1621 bylo velice horké, zde na severní Moravě. Císařská armáda se přesunula po bitvě na Bílé Hoře přes Moravu na Slovensko a do Uher. Ale ze severu se blížil další nepřítel, poměrně velká armáda Jana Jiřího Krnovského. Na Moravě zde stály pouze pomocné španělské sbory pod vedením plukovníka Spinelliho, který mel své neapolské vojáky, a pak o valonské arkebuzíře pod vedením udatného Burgunďana plukovníka Jeana Gauschiera. Události vrcholí 24. července, kdy Gauschier dostane plán zmocnit se samotného velitele nepřátelských jednotek, vévody Krnovského v Raduni, Ten plán nevyjde a následuje pomsta. Armáda Krnovského se vydá pronásledovat nepřítele a 24. července stane před branami Nového Jičína.”
Průběh bitvy byl pro město zničující. Na několika místech bylo zapáleno. Vrcholnou fázi bitvy zobrazuje na výstavě diorama.
Jaroslav Podmol, autor dioramatu bitvy: “Kdy už vlastně ta vojska, která unikala z Nového Jičína, ten pluk těch Španělů byl obklíčen těma Krnovskýma. Tady je vidět ta část, kdy bojují spolu pěšáci a z boku na ně útočí jízda.”
Jaroslav Zezulčík, kastelán Zámku Kunín, autor výstavy: “Z města hořícího v plamenech se podařilo probít pouze padesáti jezdcům v čele s Gauschierem. Pokoušeli se probít také neapolští vojáci, ti ale byli okamžitě pobiti někde na místě Janáčkových sadů. Pardon dostali pouze němečtí mušketýři, kteří byli začleněni do jednotek krnovského vévody. Druhý den se spustil velký déšť…. A krev smyl déšť, tak symbolicky skončila bitva. Nicméně ta bitva má své pokračování v dějinách Nového Jičína. Město přichází o své svobody a na místě hromadných hrobů neapolských vojáků, kteří stáli v žoldu španělského krále, vzniká poutní kostel Španělská kaple, jeden ze symbolů tohoto města.”
Zprávu o strašlivé řeži lze ve výstavní síni Staré pošty shlédnout do konce září.
