Do Nového Jičína přijelo na sedm dní 42 dětí ze spřáteleného města Pavlohrad, které leží ve středovýchodní Ukrajině, zhruba 1 500 kilometrů odtud. Zapojily se tu do výuky v základních školách a na gymnáziu, prohlédly si ostravský Svět techniky a novojičínský adventní jarmark. Vrchol jejich návštěvy nastal v Beskydském divadle, kde naopak oni jako hosté připravili asi hodinové vystoupení.
Valerija Iljuščenko, umělecká vedoucí tanečního souboru Junist: “Máme tady vystoupení souboru Junist, tedy Mládí, to jsou děti už staršího věku, oni krásně tančí. Pak tady máme pěvecký sbor, také děti, které se zabývají robotikou a pak ještě akrobatický rock‘n’roll‘ klub Vostorg. To jsou ty naše nejmladší děti, které vždycky vyhrávají soutěže, opravdu jsou nositeli mnoha cen.”
Ondřej Syrovátka (ZELENÍ), 1. místostarosta Nového Jičína: “My jsme s Pavlohradem navázali takovou neformální komunikaci a přátelství před rokem a čtvrt. Byl to projekt Evropské unie. No a v létě tohoto roku jsem se dohodli, že jim nabídneme návštěvu jejich talentovaných dětí tady u nás v Novém Jičíně. Jednak, a by si mohly odpočinout od houkajících sirén a mohyl v klidu spát, ale také aby něco předvedly našemu městu. Krásné na tom je, že asi patnáct novojičínský rodin se nabídlo, že u sebe některé z těch žáků ubytují.”
Stanislav Kopecký (ANO), starosta Nového Jičína: “Ta myšlenka vznikla ve spolupráci s panem starostou Pavlohradu, který u nás byl na návštěvě. Slovo dalo slovo a zorganizovali jsme tuto akci, která směřuje právě na ty nejmenší a nejzranitelnější, což jsou děti. Protože to, co se v jejich městě děje, protože jsou velmi blízko té frontové linii, to si naši lidé kolikrát ani nedokáží představit.”
Valerija Iljuščenko, umělecká vedoucí tanečního souboru Junist: “Je velice těžké žit ve válce, velice těžké, ale my jsme si už zvykli na to, že pořád slyšíme ty vzdušné poplachy. Zvykli jsme si, že utíkáme do krytu, i naše děti se naučily chodit do školy do krytu. Oni mají normální výuku možná jednou za měsíc, jinak všechno online. Děti, když přijely sem, tak říkaly, takové ticho, takové skutečné ticho. Ten sluch už mají natolik vytříbený, že v noci , když tady leží, tak se jim pořád zdá, že slyší ty drony, které tam létají. Prostě, je to hrozné, co válka dělá s lidmi, ale zvykli jsme si. Prostě jsme si zvykli, prostě víme, že když zazní poplach, tak, když máme možnost, tak utíkáme do krytu, když tu možnost nemáme, tak už ani ne. Ale přesto, přese všechno, všichni chceme domů.”
Program pro děti na každý den připravilo nejen Návštěvnické centrum, a také rodiny, ve kterých byly ubytovány. Jeho intenzita byla dána i počátkem adventního období a s tím spojenými událostmi.
Polina Berdnik, děti z ukrajinského Pavlohradu: “Procházeli jsme se na jarmarku, byli jsme ve dvou školách a moc se nám tam líbilo. A velká novinka pro nás je, že tady žijeme v hotelu bez rodičů."
Jehor Cholodnjak, děti z ukrajinského Pavlohradu: “Město Nový Jičín je velice pěkné, moderní, líbí se nám.”
Tymotij Bohoslovskyj, děti z ukrajinského Pavlohradu: “Byli jsme na radnici, byl tam pan místostarosta a ten nám dovolil vyjít na věž a vidět Nový Jičín z výšky a bylo to skvělé.”
Závěrečným a si i nejkrásnějším zážitkem bylo pro ukrajinské děti rozsvícení vánočního stromu a Mikulášská nadílka.
