Literární klub bychom Novojičíňákům asi nemuseli představovat. Přes třicet pět let se jeho členové snaží objevit pro své diváky literaturu, poezii a hlavně zajímavé autory.
Jana Homolová, vedoucí Literárního klubu: "Je to celý život o diváky. Ale věřím, že ti, co tady začali chodit a zvykli si na nás a mají stejně silný vztah k literatuře jako my, tak myslím, že tady chodí rádi, ale to byste se jich měl zeptat především vy."
A tak jsme se diváků na literární klub prostě zeptali.
Anketa - návštěvníci: "Já už tady dlouhá léta chodím. Vlastně úplně od začátku." "Přišel jsem se podívat, zajímá mě to a jinak se mi tady líbí." "Já tady hrozně ráda chodím. Líbí se mi jejich pořady a těším se, vždycky se ptám, kdy už to bude." "Většinou se tady těch 35 let setkáváme jedni a ti samí, takže to je věčná škoda, že to nenavštěvujou mladí. Možná je to taky třeba malá informovanost, protože jestli to dostanete akorát v Novojičínském zpravodaji a tím, že ty večery nejsou pravidelné, tak jak to bývalo dříve, kdy jsme věděli přesně, kdy to bude, dostávali jsme krásné pozvánky. Byla jiná doba, já si myslím, že je to škoda, ale jinak to asi nejde. Nejsou finance na to."
Ale teď už konečně k samotnému večeru. Diváci se společně s literárně-hereckými výkony členů klubu prokousali díly od Wericha až po Viewegha.
Jana Homolová, vedoucí Literárního klubu: "Dnešní doba humor doslova vyžaduje. Já vždycky mám před sebou výrok Charlieho Chaplina, který v době nástupu fašismu řekl: "Svět se musí smát všemi silami. A my jsme to tak cítili, že my se musíme naučit smát, i kdyby nám do smíchu nebylo."
Eva Davidová, Jana Homolová, Jan Holeček, Lenka, Karel a Filip Chobotovi a Jiří Prokeš. Takto by vypadaly závěrečné titulky s výčtem herců tohoto literárního večera. O hudební doprovod se postarala Marie Válková. A zbývá jen věřit, že členové klubu si už brzy udělají čas na další literární pohlazení svých diváků.
