Po maturitě na novojičínském gymnáziu Ivan Kulhánek vystudoval filosofii, historii a sociologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Kromě řádky manuálních profesí působil jako šéfredaktor celostátního deníku či jako diplomat. Jeho obsáhlá kniha Klopýtání přes budoucnost vyšla vloni a popisuje historický vývoj Evropy od počátku 19. století.
Ivan Kulhánek, autor knihy: „Domnívám se, že 20. století nelze pochopit bez vzniku Německa ani Itálie, to je rok 1870. Domnívám se, že přelomem evropských dějin je konec Napoleonských válek, kdy Vídeňský kongres v roce 1815 poprvé rozdělil Evropu na základě rozhodnutí mocností. Tehdy to byla Velká Británie, Rakousko, Prusko a Rusko, od té doby vždycky mocnosti určovaly, jak to bude vypadat. Po první světové válce to byl versailleský systém, pak jaltský, ale i teď, po pádu železné opony, zase my jako Česko hledáme své kořeny, jednou jsme patřili tam, jindy onde."
Kniha Klopýtání přes budoucnost je rozdělena do 19 kapitol, speciálně se zaměřuje na vývoj mocenských systémů v klíčových zemích. Text obohacují některé zajímavé odbočky, které více přibližují zásadní momenty v historii kontinentu.
Ivan Kulhánek, autor knihy: „O tom se tak mnoho nedozvíte. Když se například Roosevelt, Churchill a Stalin dohadovali, jak si rozdělí Evropu, písemně toho moc nezachytili, to bylo všechno mezi čtyřma očima. Já jsem se snažil řadu věcí dedukovat a ukázat, jak to vlastně bylo s rozdělením Evropy a s tím, jak železná opona padla a také jak jsme o ni přišli. A je dobře, že jsme o ni přišli."
Kniha Klopýtání přes budoucnost mapuje historii starého kontinentu do roku 2005, Ivan Kulhánek ji přivezl na speciální přednášku v Městské knihovně. Ivan Kulhánek, autor knihy: „Chci přiblížit jednak knihu, ale té je věnována jenom polovina přednášky, druhá polovina se už týká současné doby, to znamená politiky, mocností Spojených států, Ruska a Číny. Kromě těch dalších, třeba Brazílie či Indie, které budou v budoucnosti určitě míchat karty a budou mít vliv na politiku, kterou chceme my jako Češi dělat."
Podle Ivana Kulhánka se i přes střídání stráží na pozici několika světových mocností nic nemění na jejich snaze vládnout zbytku světa, hegemonie nejsilnějších států tak zůstane zřejmě typická také pro zbytek 21. století.
