U zahrady Dělnického domu odstartoval 14. ročník Studénecké pětky. Ve třech vlnách, podle délky trati, se na závod vydalo bezmála 140 běžců.
Jan Friml, organizátor závodu: “Ten závod je určený široké veřejnosti, to znamená, můžou se zúčastnit běžci, kteří potom v sobotu třeba jdou na půlmaraton, nebo tak něco, můžou to brát jako trénink, ale zároveň od počátku ten závod má takovou rodinnou atmosféru, nebo kamarádskou, přátelskou, to znamená, že zveme svoje známé, kteří nikdy neběhali a běhají prostě jednou za rok tady ten závod, takže je to taková i srdcová záležitost.”
První ročník Studénecké pětky se běžel v roce 2012 a zúčastnilo se jej 11 běžců. Od roku 2018 se koná bez svého zakladatele, Jarka „Kida“ Kuncka, který tragicky zemřel, a je pořádán jako jeho memoriál.
Jan Friml, organizátor závodu: “Je to pěkné, že lidé s tou myšlenkou nějak souzní, že ten Jarek to opravdu zakládal pro svoje kamarády, takže je pěkné, že si ho takhle připomeneme, že třeba nás některé k tomu běhu i dovedl, že jsme začali běhat kvůli němu, takže je to hezké takhle si to připomenout.”
Běžci mohli vybírat ze tří tratí - vydat se mohli na hlavní klasickou “pětku”, na dvanáctikilometrovou trasu s výběhem na rozhlednu Kanihůru a připraveny byly i dva kilometry pro děti.
účastníci běhu:
“Jsem pravidelný účastník, zvolil jsem si dvanáct kilometrů. Tam jsou kopečky a na tu rozhlednu je to takové divočejší, ale dolů už se to sbíhá v klidu.”
“Běžím potřetí a běžím dva kilometry. Běhám rád a hraju fotbal.”
“Už jsem běžela vícekrát a běžím poprvé dvanáct kilometrů. Jsem ve stresu, ale vím, že o nic nejde a chci si to užít.”
“Běžím už po vícekráte a běžím letos pětku Podle mě to bude úplně v pohodě, těším se.”
Výsledky tohoto závodu i všech předchozích ročníků jsou na webu Studenecké pětky, nicméně tím hlavním mottem závodu je tato myšlenka:
„Nezáleží na tom, jak pomalu běžíš – dokud dokážeš nezastavit.“
Jan Friml, organizátor závodu: “To je myšlenka, kterou si tak nějak udržoval Jarek, protože my jsme kolikrát spolu tady po okolí vybíhali na dlouhé výlety. Vůbec jsme nevěděli, kam až doběhneme, takže vlastně to je tady ta myšlenka nosná. Důležité je vyběhnout, důležité je vyběhnout a potom už to běží samo.”
