V pavilonu E opavské nemocnice se před čtyřmi lety otevřelo místo, které nabízí mnohem víc než jen kávu. Kavárna života Nadace Pavla Novotného se stala prostorem, kde pacienti i jejich rodiny nacházejí podporu, pochopení a možnost svěřit se se svými obavami.
Karel Siebert, ředitel MS nemocnice Opava: “Kavárna, která vznikla před čtyřmi lety a kterou jsme zakládali spolu s panem Novotným, má svoje pevné místo na našem nemocničním trhu. Jsem moc rád, že je vyhledávána našimi pacienty, pomáhá našim pacientům a dále se rozvíjí. Já bych za to chtěl poděkovat. Na druhou stranu přeji co nejméně pacientů, protože tuto kavárnu využívají pacienti, kteří ji potřebují skutečně v poslední nouzi, jak se říká.”
Tomáš Navrátil (ANO), primátor Opavy: “Za mě také obrovské poděkování, v té nejtěžší situaci dokážou psychicky pomoct, povykládat si. Dobrovolníci prostě to dělají velkým srdcem, s láskou, citlivě. A myslím, že to dělají skvěle. A samozřejmě velké poděkování nemocnici a tady panu primáři a celému týmu zdravotníků, protože jim udělali skvělé podmínky. Přeji, aby se jim dařilo, aby se rozšiřovaly jejich služby. Už mají víc než 300 dobrovolníků po celé republice. A myslím si, že to je práce, která je k nezaplacení.”
Dobrovolníci jsou v kavárně každý pracovní den. Nabízejí pacientům kávu nebo drobné občerstvení, ale především čas a ochotu naslouchat. Právě obyčejné setkání u šálku kávy často pomůže překonat první chvíle po sdělení závažné diagnózy.
Pavel Novotný, zakladatel Nadace Pavla Novotného: “Jsme tu každý pracovní den od 9 do 11 hodin a ta činnost toho dobrovolníka nespočívá jen ve vaření kávy, ale samozřejmě se zpříjemněním pobytu klientům, rodinným příslušníkům, zdravotníkům a všem dalším lidem. Ta kávička rozvazuje jazyk a když se ten člověk rozpovídá, tak se řeší další problémy. Z těch klientů se kolikrát rekrutují i lidi do poradny, takže velká část lidí přijde za námi a řeší jiné třeba i mimo onkologické problémy, které je trápí v rodině, takže jsme za to moc rádi.”
Nadace dnes působí v deseti nemocnicích po celé republice a jen v Opavě se do její činnosti zapojuje kolem dvaceti dobrovolníků. Mnozí z nich věnují pacientům nejen svůj čas, ale i vlastní tvorbu.
Zdeněk Zachrla, dobrovolník: “Některé maluju a rozdávám to tady pacientům a udělám jim radost a někteří už se na to těší, někteří už mě podle hlasu poznají. A to je ten pán s těma kamínkama, takže už se na to taky těší ti pacienti. Je to takové příjemné, když vidíte, že uděláte někomu radost.”
Za čtyři roky se opavská Kavárna života stala místem, kam lidé nepřicházejí jen pro šálek kávy. Přicházejí sem pro povzbuzení, lidskost a pocit, že na své starosti nejsou sami. Právě to je pomoc, kterou nelze ničím nahradit.
