Start a cíl - mezi tím 3200 metrů zajímavé trati, kterou by měl zvládnout prakticky každý, bez extranáročného tréninku.
“V tom lese je to složitější, jsou tam nějaké úzké cestičky, takže jsme zvolili systém, kdy vybíhají závodníci každých 10 vteřin. Prakticky každý bojuje sám se sebou a s časem,” vysvětluje hlavní organizátor závodu Rostislav Bažanovský.
Limit byl nastaven na 40 minut, během kterých museli závodníci trasu zdolat. Ti, kteří se připravili poctivě, ale proběhli cílem mnohem dříve.
“Super závod, úžasná trať. Bylo to paráda, akorát jsem to trošku na začátku přepálil, tak pak už nebyly síly. Ale stálo to za to,” říká - ještě v předklonu - jeden z účastníků závodu. “Bohužel příprava špatná, ale trasa nádherná, běhatelná. Ani to neklouzalo,” souhlasí další šťastlivec v cíli. “My běháme proto, že krásníme, a ne pro čas,” shrnuje jedna z mnoha žen, které se postavily na start prvních Starobělských Lurd.
I pomalý běh je lepší než žádný - tohoto hesla se držela naprostá většina závodníků. Do cíle jich doběhlo 392. Nejrychlejším běžcem byl teprve patnáctiletý Jan Malura z SSK Vítkovice, který jako jediný pokořil hranici 12 minut.
