Prostor u Galerie Dukla se na jeden den proměnil v pokojíček s koberci, čajovnou a alternativní hudbou. Každý, kdo šel kolem, se tak mohl na chvíli zastavit a zamyslet se nad tím, jak ho hudba ovlivňuje a co mu přináší.
Patrik Slezák, hudební dramaturga a produkční: “Co tady dneska máme, je brněnský AVA kolektiv, který se zaměřuje na poslechové akce. V Porubě moc takových prostorů není a Dukla je prakticky jedinou organizací, která poskytuje jinou kulturu než je ta masová.”
AVA kolektiv se postaral i o výzdobu prostoru.
Patrik Slezák, hudební dramaturg a produkční: “Oni se ve své tvorbě zaměřují hodně na přírodní motivy a primitivní látky, bych řekl a zase, jde nám o to vytvořit kus nějakého pokojíčku, zázemí a pracovat s tím veřejným prostorem trošku v jiném obraze. Návštěvnost je vždy velmi fluidní. Tím, že cílíme na širokou veřejnost, tak velmi záleží na počasí, jestli je nějaká kontra akce a je to spíš o tom, že lidé procházejí, zastaví se a stráví tady nějaký čas.”
Na chvíli se zastavit a zavzpomínat mohli lidé i přímo v Galerii Dukla, která patří výstavě Včera neboli-ídnes.
Dominika Gorolska, jedna z autorek výstavy :“Hlavní motiv celé výstavy je paměť a její prchavost a nereálnost zápisu a používali jsme na to určité situace, které nás spojovaly a které jsme zažily. My jsme všechna díla připravovaly na tuto výstavu, takže každá vitrína byla vytvářena přímo na tu výstavu. Téma bylo často koncipováno tak, aby všechno sedělo do těch situací a vzpomínek, které jsme chtěly transformovat divákovi.”
Lívie Škutová, jedna z autorek výstavy: “Tady tato věc nebo dílo, na kterém jsme pracovaly všechny tři, je plot s kopřivami. Má evokovat vzpomínku, kdy jsme byli třeba malí a lezli jsme přes díry nebo přes plot a většinou jsme se vždycky popálili o kopřivy a vlastně každá tu vzpomínku nějakým způsobem pojednává po svém, já pracuju s textilem, Lenka Škutová s keramikou a Dominika Goralska s kresbou.”
Lenka Škutová, jedna z autorek výstavy: “Tady v této vitríně jsme volně navázaly na naši úplně první společnou výstavu, která byla v galerii Jáma a protože ta výstava je o paměti, tak vlastně bylo to z naší společné vzpomínky a k ní patří i ta společná výstava v Jámě a proto jsme to tady chtěly mít. Může tam vidět díla od všech tří najednou, keramické talíře jsem dělala já, Dominika má kresby na ubrusu a Lívie udělala celou tu kompozici, ten textil.”
Limity hudby se v prostoru Galerie Dukla uskutečnily už potřetí. První a druhé byly zaměřeny na Indy folk a Indy pop a poslední letos proběhne 15. září a nabídne jazzovou hudbu s prvky alternativní kultury.
