Cíl? Zařadit sluchově postižené do běžné populace
„Není obvyklé, aby nemocnice a škola byly v tak úzkém kontaktu a tak skvěle spolupracovaly. Naše opravdu nadstandardní mezioborové vztahy jsou výjimečné. A přinášejí i výjimečně dobré výsledky. Kromě jiného stály u zrodu plošného screeningu sluchu novorozenců, který jsme v naší klinice odstartovali v roce 2009, a o rok později byl celoplošně zaveden na celém území regionu. Stali jsme se tak prvním krajem v republice, kde byl zaveden celoplošný screening sluchu u všech novorozenců,“ konstatuje prof. MUDr. Pavel Komínek, Ph.D., MBA, přednosta Kliniky otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku Fakultní nemocnice Ostrava.
„Základem naší spolupráce jsou pravidelné schůzky, na nichž si vyměňujeme zkušenosti a probíráme další možnosti společných aktivit,“ doplňuje Mgr. Libor Suchoň, ředitel Základní školy pro sluchově postižené a Mateřské školy pro sluchově postižené v Ostravě-Porubě. „Vedle pedagogů základní i mateřské školy, ORL lékařů, foniatrů, sester a logopedů se zmíněných schůzek účastní i zástupci Speciálního pedagogického centra pro sluchově postižené, které je součástí našeho zařízení, a které pracuje se všemi sluchově postiženými dětmi v regionu. Právě toto centrum kromě jiného posuzuje, do jaké míry je u konkrétních jedinců vhodné přistoupit ke kochleární implantaci, komunikuje s rodiči, jimž objasňuje přínos kochleárních implantátů pro další vývoj dítěte. Kromě těchto schůzek organizujeme stáže na klinice i ve škole, pořádáme semináře určené pro zdravotnické i pedagogické pracovníky, neonatology, dětské sestry a logopedy. Oslovujeme i zástupce a studenty Lékařské fakulty Ostravské univerzity a rovněž rodiče, jejichž sluchově postižené dítě je potenciálním kandidátem na kochleární implantát.“
Ročně se v České republice narodí přibližně sto neslyšících, těžká sluchová vada bývá diagnostikována zhruba u jednoho novorozence z tisíce. „Čím dřív má neslyšící dítě možnost dostat se díky kochleárnímu implantátu do světa zvuků, tím kvalitnější je jeho zapojení do běžného života. A dítě má i větší šanci navštěvovat běžnou základní školu a později i dál studovat. Proto je důležité, aby k implantování kochleárního implantátu neslyšícím pacientům, u nichž není možné korigovat sluchovou vadu standardním sluchadlem, došlo co nejdříve, optimálně krátce po prvním roce dítěte,“ pokračuje profesor Komínek s tím, že velmi důležitá je dlouhodobá individuální předoperační a pooperační péče a práce s pacientem. „Už ve chvíli rozhodování, zda implantaci provést, nebo ne, jsou pro nás velice důležité zkušenosti odborníků Speciálního pedagogického centra pro sluchově postižené a pedagogů při Základní škole pro sluchově postižené a Mateřské škole pro sluchově postižené v Ostravě-Porubě. S dítětem dlouhodobě pracují, znají jeho anamnézu, rodinné zázemí. A po operaci následuje dlouhodobý, až několikaletý rehabilitační proces, jehož součástí je péče logopeda, speciálního pedagoga i psychologa a samozřejmě aktivní přístup rodičů. Ten spočívá jak v souvislé intenzivní práci s dítětem, tak v trvalém finančním zapojení do celého procesu. Pojišťovny hradí 75 procent z ceny zvukového procesoru, která se pohybuje kolem 200 až 250 tisíc korun. Zbývající částku musejí doplatit rodiče, na jejichž bedrech pak leží i náklady na provoz a údržbu procesoru, které se pohybují kolem 15 až 20 tisíc ročně. Vzhledem k tomu, že sluchové centrum by mělo být stimulováno z obou stran, jsou u dětí prováděny oboustranné implantace, což uvedenou částku zdvojnásobuje,“ připomíná přednosta Kliniky otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku FNO.
Základní školu pro sluchově postižené a Mateřskou školu pro sluchově postižené v Ostravě-Porubě v současnosti navštěvuje 139 žáků a mateřskou školu 25 dětí. Zhruba polovinu přitom tvoří děti s těžkou poruchou řeči a druhou polovinu právě děti se sluchovými vadami, z nichž přibližně 11 procent tvoří uživatelé kochleárních implantátů.
„Mnoho držitelů implantátů z řad našich žáků dnes běžně komunikuje, někteří absolventi studují vysoké školy. Zpočátku se však museli se zvuky, které nejprve neuměli zařadit, naučit zacházet, používat je. Kochleární implantát je sice zázrakem techniky, o jehož dokonalosti svědčí i to, že umožňuje sluchově postiženým telefonovat, přesto jim neumožní slyšet plnohodnotně. Musejí se naučit se zvuky hospodařit – vyznat se ve změti hlasů, v šumu… Důležitou roli hraje názorná oblast života. Proto například máme ve třídách televizory a počítače, které dětem zprostředkovávají propojení obrazu se světem zvuků. Právě proto, jak už jsem zmínil, klademe důraz na to, aby se s dětmi s kochleárními implantáty co nejvíce pracovalo,“ zdůrazňuje Mgr. Libor Suchoň a dodává, že pokud se vše daří, má dítě šanci přejít na běžnou základní školu. „Naším největším úkolem je totiž jeho zapojení do běžné populace, to, aby bylo samostatné a úspěšné v životě. A právě tady hrají důležitou úlohu zkušenosti našich pedagogů i naše součinnost s Klinikou otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku Fakultní nemocnice Ostrava.“
