V rámci PĚVECKÉHO GALAKONCERTU / KRÁSA BEL CANTA, vystoupí 30. 5. od 19.00 hodin v Domě kultury města Ostravy LAWRENCE BROWNLEE. Tento charismatický Afroameričan je považován za nejlepšího představitele bel canta na světě. Jeho koncerty ve světových metropolích a jeho operní vystoupení jsou beznadějně vyprodána. Konečně nalezl termín pro Ostravu a Janáčkův máj. Po koncertě bude probíhat v předsálí autogramiáda.
„Myslím, že klíčovým okamžikem v mé sólové dráze byl debut v Teatro Alla Scala v roce 2002. Po tomto, naštěstí úspěšném, debutu se v mé kariéře událo mnoho skvělých věcí! Vlastně mě tento debut opravdově uvedl do světa opery, ve kterém jsem od té doby velmi aktivní.“ Sdělil v rozhovoru Lawrence Brownlee a na otázku, co je pro něj před koncertem klíčové, odpověděl: „Snažím se mít v hlavě nastaveno, že den vystoupení je dnem jako každý jiný. Nemám žádné jiné speciální rituály kromě pečlivého rozezpívání. Luciano Pavarotti jednou prohlásil, že nejlepšími dvěma dny jeho kariéry, co se pěvecké formy týče, byly dny, kdy neměl žádné vystoupení. To mi umožňuje myslet tak, že ani můj pěvecký výkon ve chvíli daného vystoupení nemusí být nejlepším dnem mé pěvecké kariéry, ale pořád v něm můžu předvést výkon, který si lidé v publiku užijí. Považuji za privilegium a požehnání mít příležitost sdílet svůj talent s lidmi, kteří jej ocení.“
Vstupenky je možné zakoupit osobně na prodejních místech i on-line na webu www.janackuvmaj.cz, kde také naleznete podrobný program festivalu.
ROZHOVOR S LAWRENCEM BROWNLEE
Máte nesmírně náročné povolání. Čím se dobíjíte, co je Vašim životabudičem?
Ano, mé povolání je opravdu nesmírně časově náročné, zejména na cestování. Za rok procestuji zhruba 10 měsíců a samozřejmě tím nejvíce trpí má rodina. Poslední dobou zkouším být častěji doma, ale musím vymyslet, jak v tom pokračovat i v budoucnu. Mé pomyslné „baterky“ mi dobíjí koníčky, kterých mám mnoho. Hraji tenis, stolní tenis, amatérský fotografuji a moc rád si tančím salsu. A i když mi samozřejmě koníčky nevynahradí čas strávený mimo domov, alespoň mi v tom trochu pomáhají.
Myslíte si, že Váš úspěch něčím vykoupen? Je i ve Vašem životě, jak se říká, „něco za něco“?
V mém případě je to asi stejné jako u kohokoliv, kdo musí kvůli své práci často cestovat a jeho kariérou tak trpí rodinný život. Jsem samozřejmě vděčný za věci, kterých jsem ve své kariéře docílil, ale znamenalo to mnoho času mimo domov a zmeškání řady rodinných událostí. Už nikdy nevrátím chvíle, kdy jsem nemohl být se svojí ženou a dětmi. Je to součást mého povolání - cestovat a být mimo domov a tak alespoň při každé příležitosti své rodině říkám, jak moc je miluji a těším se na více společných chvil v budoucnu.
Jaký okamžik ve Vaší kariéře považujete za klíčový?
Myslím, že tím klíčovým okamžikem pro mě byl debut v Teatro Alla Scala v roce 2002. Po tomto, naštěstí úspěšném, debutu se v mé kariéře událo mnoho skvělých věcí! Vlastně mě tento debut opravdově uvedl do světa opery, ve kterém jsem od té doby velmi aktivní.
Máte nějaký zvyk, tradici, činnost, kterou děláte před každým koncertem? Něco, bez čeho prostě nevyjdete před publikum?
Snažím se mít v hlavě nastaveno, že den vystoupení je dnem jako každý jiný a tak chci být velmi uvolněný. Nemám žádné jiné speciální rituály krom toho, že se snažím rozezpívat svůj hlas, jak nejlépe umím. Luciano Pavarotti jednou prohlásil, že nejlepšími dvěma dny jeho pěvecké kariéry, co se pěvecké formy týče, byly dny, kdy neměl žádné vystoupení. To mi umožňuje myslet tak, že ani můj pěvecký výkon ve chvíli daného vystoupení nemusí být nejlepším dnem mé pěvecké kariéry, ale pořád v něm můžu předvést výkon, který si lidé v publiku užijí. Říkám si tedy, že v publiku jsou lidé, kteří si koncert přišli užít, a já se snažím, aby si vystoupení opravdu užili. To mě uklidňuje. Považuji za privilegium a požehnání mít příležitost sdílet svůj talent s lidmi, kteří jej ocení.
Zmínil jste, že rád fotíte. Když jste byl před pár lety ve starobylé Praze, ve volných chvílích jste si ji fotografoval. Co industriální Ostrava, chystáte se ji taky zaznamenat?
Fotografování opravdu miluji. Vždy s sebou mám své dva foťáky a iPhone, takže se těším na poznávání dalších nových míst. Do Ostravy se těší
Jak dobře se znáte s Leošem Janáčkem? Jaký k němu máte vztah?
Přiznám se, že ne mnoho. V minulosti jsem byl členem sboru v nastudování Káti Kabanové a později i Jenůfy. Pamatuji si, že jsem si Janáčkovu hudbu užíval, jinak ale jeho opery v repertoáru moc často nemám.
V jednom rozhovoru jste prohlásil, že nemůžete zařídit, abyste byl vyšší a bílý. Reagoval jste tak na vlnu předsudků a negativních gest vůči Vaší výšce a barvě pleti. Je něco, s čím se musíte vyrovnávat dodnes, něco, co prostě nemůžete změnit?
Toto jsem zmínil proto, že zkrátka opravdu nejsem schopen změnit to, že nejsem vyšší a bílý. Můj otec mi před mnoha lety řekl, že bych se měl zajímat pouze o věci, které opravdu dokážu změnit. Například se mohu zabývat svoji váhou a také to činím – v minulém roce jsem zhubnul 15 kg. Má výška a barva pleti skutečně mohla ovlivnit to, jestli na mě v minulosti nahlíželi jako na zpěváka určitých rolí a tedy také to, jaké role jsem dostával. Doufám však, že jsem již za tímto bodem a lidé spíš uznávají uměleckou úroveň a nasazení, které se snažím vkládat do svých vystoupení. A tedy skutečnost, že jsem malý a černoch je nerozptyluje a nijak je neruší. Naštěstí často úspěšně zpívám v těch nejvýznamnějších světových divadlech, takže opravdu doufám, že toto mám za sebou.
Jakou hudbu posloucháte, když nepracujete? Co si pustíte třeba v autě?
Mám rád mnoho druhů hudby – od gospelů, přes jazzové vokální skupiny, klasický rock, bepob jazz, latin music, R&B a další. Všechny je mám rád. Mám iPhone plný různých druhů hudby a záleží na dni, na jaký typ mám zrovna náladu.
Dovolíte-li osobní otázku… O čem sníte? Jenom o hudbě?
Sním samozřejmě o mnoha dalších věcech, ne pouze o hudbě. Vlastně se snažím být uvědomělým člověkem a tak přemýšlím o celosvětové situaci, politice, cestování a mnohém dalším. Profesí jsem sice zpěvák, ale v mé mysli je mnoho dalších věcí, které ovlivňují mé sny.
