A pak začal povídat a já všechno pochopila. Rosťa Trybový je nejenom profík, se kterým bych si dokázala hodiny povídat o vlasech a trendech, ale také sympaťák s úžasnou pokorou.
K práci profesionálního kadeřníka ses dostal poměrně velkou oklikou, konkrétně přes fotbalové hřiště…
V době, kdy pro mě byl fotbal na prvním místě, by mě ve snu nenapadlo, kam mě život zavane. Chodil jsem do sportovní školy, dny trávil na hřišti, s myšlenkami na fotbal usínal i vstával. Jak jsem ale postupně dospíval, fotbal pro mě přestával být jen hra a proměnil se v přísnou rutinu – nároky byly opravdu vysoké. Toho času jsem se mu pořád věnoval naplno, ale už ve mně hlodala myšlenka, že střední škola, kterou si zvolím, půjde jiným směrem.
Rozhodl ses pro kariéru kadeřníka. Salon a stadion, to jsou ale dva úplně odlišné světy. Nebo ne?
Pro mě až tak odlišné nebyly – hrálo mi to dohromady. Byl jsem odjakživa výstřední typ, rád se lišil oblečením i účesem, na hřišti jsem byl za toho pověstného fotbalistu „manekýna“. Když mě kamarád oslovil s tím, že si oba podáme přihlášku na kadeřníka, přišlo mi to jako skvělý nápad. Viděl jsem za tím všechny ty hezké holky, které budu denně potkávat ve škole – a to byla pro puberťáka „manekýna“ dostatečná motivace. Necítil jsem se navíc trapně, protože jsme s kámošem tvořili tandem… A tak jsem se dostal na kadeřnickou školu, kde ale moje iluze docela brzo zhasly.
Jakto? Holky nebyly?
Těch tam bylo spousta! A my kluci, kteří jsme mezi nimi byli v menšině, jsme byli opravdu hýčkaní. Zklamala mě ale praxe – to byla pro mě, coby člověka milujícího moderní věci a preciznost, tvrdá srážka s realitou. Trvalá střídala natáčky, natáčky střídaly trvalou – a to bylo v podstatě všechno. Zjistil jsem, že co se nenaučím sám, to umět nebudu. A tak jsem se do toho obul, hledal jsem trendy, sám je zkoušel, objížděl jsem kadeřnické show – a najednou všechno dostalo nový rozměr. Tehdy jsem si uvědomil, že se fotbalem živit nedá a že se chci práci kadeřníka věnovat naplno. I když přede mnou byla ještě dlouhá cesta, v tom období padlo pro mě zásadní rozhodnutí, ze kterého jsem už neuhnul.
A tak se stalo… Je z tebe kadeřník. Hned po škole ses ale asi nestal společníkem v jednom ze známých a uznávaných ostravských salonů…
To ne. Jedna z věcí, kterými se celý život řídím, je, že abych dosáhl, čeho dosáhnout chci, musím pro to něco obětovat. A tak jsem začínal jako zaměstnanec v salonu v centru Ostravy. Trochu demotivovaný, vyčerpaný, ale s vírou v sebe. Věděl jsem přesně, kam jdu a co chci. Zákazníci se ke mně rádi vraceli, díky čemuž jsem si byl sám sebou čím dál jistější… A pak to život zařídil a na mě se usmálo štěstí. Potkal jsem Františka, svého životního učitele a dnes kolegu a dobrého přítele. Najednou přede mnou stál někdo, kdo vnímal kadeřnictví stejně jako já. Začal jsem pracovat v jeho týmu kadeřníků a tady taky začal můj aktuální příběh…
Příběh talentovaného kluka, který měl trochu toho štěstí na lidi a dnes jsou součástí jeho portfolia jména jako Miss Earth Tereza Fajksová, Markéta Konvičková… a spolupráce na Styl a Kabo nebo na pořadu Hlas Československa…
Štěstí je samozřejmě prima věc, ale nic z toho by se nestalo, kdybych mu nešel tvrdě naproti. Podílet se na projektu, jako je Hlas Československa, bylo za odměnu, František vybíral ty nejlepší z nás. Dělal jsem všechno proto, abych byl mezi nimi, makal jsem na sobě a ve finále se dostal tam, kam jsem chtěl. Díky tomu dnes spolupracuji na projektech jako je Styl a Kabo a pravidelně češu třeba, dnes už kamarádku, Markétu Konvičkovou, a celou řadu úžasně inspirujících lidí.
V jakém slova smyslu inspirujících?
Chodí ke mně různí zákazníci. Vedle celebrit jsou to byznysmeni, ale i mladí cílevědomí lidé, kteří mají tah na bránu – vesměs typ lidí, kteří, ať už v jakékoli oblasti, sami něco dokázali, vybudovali. Jen rozhovor s nimi mě obohacuje a posouvá. To mě nepřestává bavit. Já jim dopřeju profesionální péči, relax a nastavím ucho a oni si se mnou povídají o životě, práci i rodině. Dnes už máme přátelské vztahy a já jsem se od nich hodně naučil – poslouchal příběhy, přemýšlel nad nimi, přemýšlel nad sebou, snažil se z každého si něco odnést. Ctím totiž pravidlo, že ten, kdo si myslí, že už všechno zná, přestane růst.
Mluvíš o úspěšných lidech… Jsou to asi i takoví, kteří si mohou luxusnější kadeřnické služby dovolit… Nebo se pletu a jsi dostupný všem?
To je silně relativní. Shrnul bych to tak – nejsem nedostupný nikomu, kdo rozumí pojmu „zdravá péče“. Nikdy to není o jedné návštěvě kadeřníka, nikdy to není o tom ušetřit peníze na produktu. Naučil jsem se v tomto nedělat kompromisy. Každý, kdo ke mně přijde, se ode mě dozví, v jakém stavu vlasy má a co musíme udělat pro to, abychom dosáhli požadovaného výsledku. Je radost pracovat s lidmi, kteří se zajímají a doptávají – nejdůležitější péče je totiž ta, jakou vlasům dopřejete doma. Zákazníkům předám v podstatě komplexní know-how – co jejich vlasům chybí a jak to napravit. Odcházejí ode mě pak nejen s novým účesem a produktem, ale s novým „nastavením“ v hlavě. Je ale bohužel stále mnoho typických „Čechů“, kteří chtějí všechno hned a nejlépe zadarmo a kteří nechápou, že nejde stavět střechu, když dům nemá základy… Ti odcházejí někdy zklamaní a nevracejí se. Ale to je v pořádku – jsem upřímně pyšný na to, že jsem filozofii „vyhovět všem a za každou cenu“ opustil už tehdy na učilišti.
Opravdu nejsi kadeřník, který by šel s davem… Stačí, když se člověk podívá na tvůj instagram (rasty.trybovy) – jsi trochu instagramová celebrita, ne?
A to je ono – pro mě není kadeřnictví řemeslo. Pro mě je to lifestyle a zábava. Proto jsem v životě nebyl na žádném školení – to, co se tam jako žák v lavici naučíš, není za pár týdnů aktuální. Proto jdu jinou cestou. Snažím se sledovat trendy a jít neustále v tempu. Sociální sítě jsou na to jako dělané. Jeden den se něco objeví na červeném koberci na druhém konci světa a druhý den je z toho hit, všichni to chtějí… A to mě baví. Jsem člověk, který žije s dobou, který vítá změny a odvážné kreace, který rád zkouší, obklopuje se odvážnými a zdravě sebevědomými lidmi.
Vím, že je každý člověk individuál, ale je něco, co bys univerzálně poradil lidem, pokud jde o péči?
Poradil, týká se to přístupu: Nebojte se změn a buďte jiní. Neustále se setkávám se strachem, co na to a ono řekne okolí. Dobrý kadeřník ale ví, jak ve vás podtrhnout to nejlepší, jak probudit vaše sebevědomí a jak vás přivést k tomu, že se budete mít za svůj vzhled rádi. Protože ten důležitější člověk v kolektivu, který vás obklopuje, jste vy.
