Tyto cenné výpovědi společně s krátkou zvukovou nahrávkou a fotografiemi jsou umístěny na webových stránkách www.zivakronika.cz, které mohly být zřízeny i díky dotaci Moravskoslezského kraje. „Živá kronika navazuje na projekt Z(a)traceni v čase, prostřednictvím něhož jsme v letech 2016–2017 zkoumali za pomocí studentů Gymnázia Mikuláše Koperníka a žáků Základní školy Komenského válečné a poválečné dějiny města Bílovce na základě dochovaných písemných materiálů a také na základě výpovědí pamětníků,“ popisuje první krůčky vedoucí k Živé kronice Eva Ševčíková, ředitelka Kulturního centra Bílovec. „Právě díky tomuto projektu jsme bohužel zjistili, že pamětníci původního německého obyvatelstva již v Bílovci zřejmě nežijí. Zjistili jsme však také, že výpovědi pamětníků původního českého obyvatelstva i nově příchozích obyvatel, kteří zde nalezli své nové domovy před více než 70 lety, jsou natolik zajímavé, že jejich vzpomínky zaslouží větší pozornosti. Třeba jen proto, abychom si uvědomili, jak dobře se vlastně dneska máme. Nebo také proto, že nám tyto výpovědi napomohou vytvořit si pouto s místem, ve kterém žijeme a ve kterém prožíváme své vlastní malé dějiny.“
Zmíněné webové stránky poskytují nejen zpovědi lidí, kteří pocházejí z Bílovce, prožili zde s rodiči a sourozenci válku a popisují soužití německých a českých obyvatel města z pohledu Čechů, ale třeba i těch kteří se do Bílovce přistěhovali nebo se narodili v některé okolní vesnici a vzpomínají na své dětství, školu a zaměstnání. A nechybí ani pohled člověka, který se narodil v česko-německé rodině a do Bílovce přišel s matkou ke konci války a jehož vzpomínky poskytují cenný vhled do života německy mluvících obyvatel města během války a po ní.
„Velice často vzpomínám například na rozhovor s paní profesorkou Zdeňkou Jiříkovou, která bohužel v letošním roce umřela, takže jsme moc rádi, že se nám podařil její příběh zaznamenat, i její hlas. Vzpomínala na svá mladá léta a na soužití s německými obyvateli. A tím, že byla velmi vzdělaná a noblesní dáma, tak i když zažila těžkou dobu válečných dějin, dokázala si uchovat nadhled. Nebyla zahořklá a dokázala popsat jak ty dobré, tak i špatné stránky. To je příběh, který si ráda přečtu několikrát, stejně jako mnohé další,“ pokračuje Eva Ševčíková. „Momentálně pracujeme na příběhu pana Pilicha, který nedávno oslavil 90 let. Je to nesmírně příjemný muž a hlavně gentleman, doslova jako z prvorepublikových filmů,“ navazuje ředitelka knihovny s tím, že postupně oslovují další pamětníky. A zatím měli štěstí, takřka nikdo spolupráci neodmítl. A když, tak jen kvůli tomu, že ze zdravotních důvodů už nemají sílu si povídat nebo jim vzpomínky vyvolávají nepříjemné pocity a pak se necítí fit.
„Živá kronika je úžasný projekt, jehož velkou přidanou hodnotou je i zvuková nahrávka, která společně s fotografiemi tvoří ucelený obrázek té osobnosti. Člověk si mnohdy pamatuje více to, co slyší než to, co si přečte. Obojí dohromady je úžasná kombinace. Má to prostě ten duální rozměr,“ doplňuje starostka města Renata Mikolašová a dodává, že společně s vedením muzea a knihovny zvažují možnost použít časem získané cenné informace i edukativně pro výuku dětí a mládeže.
I v malých dějinách lidského života, vymezenými narozením a smrtí, dochází k převratným historickým událostem, zápasům, agresím a převratům, vítězstvím a porážkám, tedy dějům, které se tak velkolepě vyjímají v dějepisných knihách. A několik malých dějin lidského života zaznamenává i bílovecká živá kronika…
