Film Těžká planeta, který Josef Bolf animoval a poprvé vystavil v roce 2014, obsahuje pasáž tísnivého pádu temným prostorem snového vesmíru. Obdobně bychom mohli charakterizovat i Bolfovo umění jako celek. Jakkoliv se Bolf snaží všemožně držet madel všední skutečnosti, dříve nebo později ho strhne gravitace nekonečného prostoru fantastických představ a duševních úzkostí. Dějištěm jeho maleb, kreseb a koneckonců i zmíněného filmu je již dlouhé roky uniformní prostředí socialistických sídlišť s typickými kulisami panelových domů. A právě proto, že Bolf vždy vycházel z osobních zkušeností chlapce, který v takovém prostředí vyrůstal, stal se do jisté míry mluvčím generace X (tzv. „Husákových dětí“), jejíž imaginace byla nezanedbatelnou měrou formována právě přesunem velké části populace do nových sídlištních aglomerací.
Animovaný film Těžká planeta je zdánlivým pokračováním Bolfovy předešlé práce. Jeho hrdinou je mladý chlapec se svými iracionální strachy a úzkostmi. Přesto zde je něco zcela nového, co jsme dříve od Bolfa neznali: téměř deníkový záznam jednoho dne vlastního života. Jestliže až dosud své vize situoval do času jakési blíže neurčené dystopie, v Těžké planetě jde o minulost, která zhruba odpovídala době, kdy Bondy posedával na Petřinách, a výtvarně-literární zpracování osobní zkušenosti. Také civilní a fantaskní složky, jindy se přirozeně prostupující, autor tentokrát oddělil od sebe. Díky tomu se závěrečná snová pasáž filmu jeví jako analogie hrdinových denních úzkostí.
Název výstavy Planeta, která neexistovala inspirovala stejnojmenná povídka giganta literární sci-fi Philipa K. Dicka. Vypráví o stařence, která tváří tvář blížící se smrti touží spatřit Zemi. Problém s naplněním jejího přání naneštěstí tkví v tom, že nikdo neví, jestli vyprávění o planetě, z níž lidstvo pochází, není pouhou smyšlenkou. Nechejme stranou, že se stařenka na Zemi nakonec vrátí, jakkoliv ta zatím byla znetvořena k nepoznání, a setrvejme u oné zneklidňující představy nejasných vazeb mezi pamětí a konstruktem. Právě k této nejasnosti nás tato výstava má přizvat. Nikoliv s tím záměrem relativizovat pohled na minulost, jak to neradi vidíme u ideologicky motivovaných interpretací historie, ale proto, aby nás nejistotám otevřela natolik, že zasáhnou a příslušnou zprávu předají i našemu emocionálnímu ústrojí. Jedině tak totiž Bolfovy obrazy přestanou být „obrazy“ a stanou se naší součástí.
Jiří Ptáček
Praktické informace:
Vystavená díla pocházejí ze sbírky Galerie výtvarného umění v Ostravě, Galerie Zdeněk Sklenář, od autora a soukromých sběratelů. Výstavu Josefa Bolfa si můžete v ostravském Domě umění prohlédnout až do 30. 8. 2020. Otevřeno je úterý až neděle od 10 do 18 hodin. Vstupné činí 40 korun plné a 20 korun zlevněné. Volný vstup je v neděli a pro seniory nad 65 let každý den.
JOSEF BOLF (1971) malíř, kreslíř. V letech 1990–1998 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze. V rozmezí let 1996–2002 byl členem umělecké skupiny Bezhlavý jezdec (spolu s J. Šerých, J. Mančuškou a T. Vaňkem). V roce 2005 byl nominován na Cenu Jindřicha Chalupeckého, v roce 2011 získal symbolické ocenění Umělec roku 2010. Z velké řady jeho samostatných výstav jmenujme například Všichni podléháme… v Domě Pánů z Kunštátu při Domě umění města Brna v roce 2008, Ty to nejsi v Galerii hlavního města Prahy o rok později, Don´t Look Now v berlínské Jiri Svestka Gallery v roce 2011, Soft and Heavy v budapešťské Trafó Gallery v roce 2015 nebo loňskou dílčí retrospektivu Tušení stínu v Národní galerii Praha. Je autorem několika komiksů a krátkých loutkových filmů. Před osmi lety ilustroval novelu Ondřeje Štindla Mondschein. Jeho umělecká tvorba je zastoupena ve sbírkách významných českých i zahraničních galerií (například Hudson Valley Center for Contemporary Art, New York, USA; Collet Prague / Munich; AMC Collezione Coppola, Vicenza, Itálie; Národní galerie Praha, Moravská galerie v Brně, Muzeum umění Olomouc) a v řadě soukromých sbírek. V současnosti působí jako vedoucí Ateliéru malířství III na Akademii výtvarných umění v Praze.
ZISKY 2018/19 GVUO: JOSEF BOLF / Planeta, která neexistovala
26. 5. – 30. 8. 2020
Kurátoři: Jiří Ptáček, Jaroslav Michna
Grafický designér: Robert V. Novák
Záštitu nad výstavami převzal první náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje Lukáš Curylo.
Galerie výtvarného umění v Ostravě je příspěvkovou organizací Moravskoslezského kraje, jedná se o největší sbírkotvornou galerii v kraji. Výstavy a akce pořádané GVUO ročně navštěvuje přes 100 tisíc milovníků umění. Sbírky GVUO obsahují přes 23 000 uměleckých předmětů. Výstavní prostory GVUO najdete v Domě umění, památkově chráněné budově z roku 1926, která patří mezi skvosty ostravské architektury. Kvalita sbírek řadí GVUO mezi 5 nejvýznamnějších sbírkotvorných institucí v České republice. Více informací na www.gvuo.cz
