Společné uctění památky lidí, jejichž životy ukončila 6. srpna roku 1944 nacistická zvůle. Pietní setkání je každoroční připomínkou nejen konkrétních obětí, ale také toho, kam mohou vést nenávist, bezpráví a pohrdání lidským životem.
Iveta Kočí Palkovská (ANO), primátorka Havířova: „Na jiných koutech naší krásné planety se dějí bohužel taktéž takové lidské tragédie. A právě proto je strašně důležité si toto připomínat, jaké zvěrstvo vůbec dokáže člověk spáchat na člověku.“
Na letní ráno, kdy bylo chladnokrevně popraveno 36 nevinných mužů, nikdy nezapomene ani paní Wanda Gwóźdźová. Vzpomínka u památníku je důležitá pro celou její rodinu.
Wanda Gwóźdźová, dcera Jósefa Krainy: „Byla důstojná a krásná. Už dlouho nic takového nebylo jako letos. Já tu chodím každým rokem, protože mám tady otce. Takže tu chodím s celou rodinou, jsou tu moji synové, vnoučata i pravnoučata.“
Bronislav Bujok, syn Henryka Bujoka: „To je tak propleteno životem, že před tím člověk neuteče. To máte na každém kroku, když slyšíte o nějakých událostech, tak máte vždycky tendenci si to spojovat s tím, jak to bylo u mě, jak to bylo u nás a co můj tatínek.“
Tragédii předcházela přestřelka mezi partyzány a příslušníky gestapa, ke které došlo 4. srpna v životickém hostinci. Zahynuli při ní tři gestapáci, jeden partyzán a hostinský. Nacistická odveta přišla o dva dny později.
