Součástí udělených Magdeburských práv bylo také například právo mílové, právo várečné, právo trhové, právo mílové či hradební.
Pavlína Konečná, městské infocentrum: „To znamená, když máte právo, tak zřejmě jste ho i vykonával. Ale tím, že se nedochovaly ty matriky, protože byly tady ty požáry, tak jsme to nevěděli. Tudíž jsme teď to zjistili.“
Město ve středověku třikrát vyhořelo. Mravenčí prací byly až nyní ve spolupráci se Zemským archivem dohledány v matrikách a zemských knihách doklady o existenci a výkonu práce kata v Bruntále.
Pavlína Konečná, městské infocentrum: „Zápisy z matrik, kdy se vdávala dcera kata bruntálského, Hoffmannová Anička se synem kata z Rýmařova. Ten byl z rodu Schwanů. Jsou dochované také zápisy o prodeji katovny, kdy se vlastně prodávala bruntálská katovna katovi Hoffmannovi, který k nám přišel z Polska. Takže je to krásný úřední záznam, který má všechny parametry, jako mají být i dneska.“
Ivana Gebauerová, Zemský archiv Opava: „Můj podíl byl ten, že jsem překládala text a záznamy, které jsou psány v těch materiálech. Jak v matrikách, tak v různých pozemkových knihách. Překládalo se jak z němčiny, tak z latiny. Byli tam i kolegové, kteří mi pomáhali, protože jsou někdy takové kličky slovní, které potřebujete s pomocí kolegů přeložit. Ale myslím si, že to byl běžný text na tu dobu.“
Sochu kata vyrobil sochař Daniel Klose. Je umístěna přesně v zazděném výklenku věže, kterým tehdy kat vcházel do kostela.
Martin Henč (ANO), starosta Bruntálu: „Tato socha není jenom kusem odlitého kamene, ale pro nás by to měl být symbol. Symbol i svědek. A svědek doby, ve které kat nepatřil mezi ctěné občany. A přesto byl nepostradatelnou součástí spravedlnosti.“
Pavlína Konečná, městské infocentrum: „Tento vchod pro kata se dochoval v původní podobě také v Ryžovišti. Takže my víme, že opravdu tady ten kat byl.“
Kat se mohl nepozorovaně účastnit také mši v kostele.
Pavlína Konečná, městské infocentrum: „Komůrky toho kata, který byl nad lidma, ale zároveň níž, než varhaník, to znamená, ten kat viděl pouze oltář vepředu. Nemohl vidět ani pana faráře, ani lidi, byl prostě sám. Musel jít dřív na mši a zároveň dřív odejít, aby ho opravdu nikdo neviděl, protože on byl prostě špinavý a byl to vyvrhel té obce.“
Daniel Klose, autor a sochař: „Podoba vlastně vznikala díky skicám, které jsem vytvořil a vlastně celkově tu podobu jsme pak schválili s vedením města. Cca 3 měsíce necelé, materiálově je to umělý kámen s tím, že je to na bázi epoxidu, mramorových mouček, písku křemičitého, do formy vlastně natlačené.“
Současné dílo Daniela Klose je první, ale není jediné. Jeho práce pro město bude mít brzy pokračování.
Daniel Klose, autor a sochař: „Vypadá to, že rýsuje se určitý projekt na Uhlířský vrch, teď jsem zvědavý, jak všechno půjde, už vznikají nějaké modely.“
