Uplynulo 75 let od 6. srpna roku 1944, kdy se poklidné ráno v Životicích změnilo v bolest, hrůzu, zoufalství. Běsnící gestapo zastřelilo každého muže, který neprokázal německou příslušnost. Během chvíle vyhaslo 36 nevinných životů. Důvodem této krvavé hromadné popravy byla odveta za přestřelku v místním hostinci o dva dny dříve. Odbojáři z polské sabotážní skupiny zastřelili tři příslušníky gestapa. Zemřel také jeden partyzán a hostinský.
Paní Anežce Vavrousové bylo teprve necelých pět let, když k nim vtrhlo gestapo. Nikdy na tento hrůzný den nezapomene.
“Vyvedli ho ven. Žduchali ho do toho auta a maminka zrovna běžela do kopce a on jenom naposledy volal sbohem moje milovaná ženo,” uvedla se slzami v očích pozůstalá Anežka Vavrousová.
Otce pana Zdeňka Dudy gestapo zastřelilo venku na poli.
“Ten gestapák ještě vytáhl flintu a ještě před námi dětmi nu střelil do hlavy, aby se ujistil, že je mrtvý,” popsal pan Zdeněk Duda.
Připomínat si Životickou tragédii je důležité i pro další generace.
“Já si myslím, že to zvěrstvo, které se stalo na území našeho města, konkrétně v Životicích, je na hranici válečného zločinu a genocidy a je to v prvé řadě vražda. Zahynulo 36 nevinných lidí, byly prachsprostě popraveni, a to jen na základě své národnosti. Jsou to zločiny proti lidskosti a o to víc mě mrzí, že ne všichni pachatelé byli potrestáni,” řekl primátor Havířova Josef Bělica.
Kromě 36 popravených mužů, bylo dalších 31 odvedeno do koncentračních táborů. Domů se vrátili jen čtyři.
