V prosinci se vždy pořádají v Havířově prestižní mezinárodní závody v nadhozu TOP 12. Pro ty nejlepší vzpěrače je to vrchol sezony. Ministerstvo zdravotnictví sice povolilo organizátorům soutěž uspořádat bez diváků a za přísných bezpečnostních opatření, problém byl ale ten, že mnoho vzpěračů postihla nákaza.
Dalibor Klimša, manažer SKV Baník Havířov: “Já v prvé řadě musím poděkovat, že ti kluci a holky se toho zhostili perfektně, protože neměli natrénováno tolik. Přes rok sice trénovali, ale vždy, když došlo k závodům, tak se to vymklo a závody neporoběhly. Ta příprava probíhala pořád a nikdo nevěděl, jestli bude mít start, nebo ne. TOP 12 v současnosti je po hodně měsících závodem, kdy mohli alespoň prodat nějakou část energie, kterou do toho dali během roku. Problém je, že spousta závodníků je po nějaké té nemoci, nebo karanténě, takže nemohli vůbec trénovat poslední tři týdny. To co tu přijelo, je asi to nejlepší, co bylo schopno zvedat a ještě jednou jim musím poděkovat, že přijeli podpořit ten sport do Havířova.”
O pohár a titul bojovalo šest žen a šest mužů. Nemoc se na výkonech trochu projevila, a to zejména v posledních pokusech, kdy maximální váhy většinou skončily neúspěchem. Nejvíce se dařilo Josefu Kolářovi z Holešova a Elišce Pudivítrové z Prahy.
Josef Kolář, vítěz TOP 12 pro rok 2020: “Musím říct, že my jsme čtyři bráchové, všichni jsme vzpěrači. Táta je také vzpěrač, reprezentant, takže vzpírání máme v krvi. Vzpírám od deseti, kdy se to vlastně dá. Žáci začínají od deseti let. Největší úspěch je z roku 2018, kdy jsem byl na akademickém mistrovství světa a to je asi to, co bych vypíchl. Letos moc soutěží nebylo, čekali jsme, že bude mistrovství do 23 let a znova akademické mistrovství světa, které je jednou za dva roky. Bohužel všechno bylo zrušené. Jediný závod byla republika a havířovský TOP 12. Takže můžu říct, hodně zajímavý rok.”
Eliška Pudivítrová, vítězka TOP 12 pro rok 2020: “Myslím, že závod byl hodně vyrovnaný, takže jsme si ho užily všechny holky a jsme za něho rády, protože letošní sezona je hodně rozbitá. Moc závodů není a tak jsme rády, že jsme si mohly zazávodit v nadhozu. Já jsem začala vzpírat v roce 2013 a od roku 2015 jsem v reprezentaci. A největší úspěchy? Asi páté místo na akademickém mistrovství světa a desáté místo na mistrovství Evropy.”
Všichni vzpěrači věří, že to nejhorší je za nimi a v příštím roce opět budou trénovat a soutěžit naplno.
