Ráno 6. srpna roku 1944 gestapo v Životicích a okolí zastřelilo 36 nevinných mužů. Mezi nimi byl i Teodor Warcop. Poslední vteřiny jeho života se rozhodl ztvárnit jeho pravnuk a umělec Nikola Vavrous.
Nikola Vavrous (Khoma), autor muralu: "Sedí u lesa na tom místě, kde byl odvlečený a zastřelený. Stejně jako všichni ostatní, nebo většina padla u lesa. Ten kontrast v tom je, že on se vzdává, má ruce za hlavou. Taková poslední vteřina před tou popravou, ale zároveň sedí v takové poloze, jako by meditoval. Ten, kdo neví, co se stalo, tak z toho může mít příjemný dojem a zároveň je tam ten kontrast té tragédie. Chtěl jsem tam do toho vložit ty dvě emoce, takový kontrast.”
Mural je odkazem i pro další generace.
anketa: “My jsme se tady přišli na to podívat, protože víme, že tato kresba hezky připomíná tady tuto událost. Přišla tady kdysi vojska a zabíjela tady lidi.”
anketa: “Vím, že autor muralu jeho praděda byl jeden ze zastřelených. Zůstaly po něm dvě dcery a právě ta mladší dcera je právě babička autora této malby. Takže toho to také poznamenalo nějak. Je to pro Životice pro naši část města hezké poutní místo. Bude se tady více lidí scházet a vždy, když tady někdo projede autem, tak to uvidí. Jak to Životice poznamenalo, tak vzhledem k tomu, že tady každý rok u muzea bývá právě ta slavnost toho 6.8., tak to poznamenalo ty Životice. Každý, kdo je odtud, ví, co se stalo ten osudný den.”
Mural má velký význam i pro celou umělcovu rodinu i obyvatelé Životic a okolí.
Nikola Vavrous (Khoma), autor muralu: "Je to pro mě i dost silný příběh v tom, že já jsem celé dětství žil v tom domě, odkud ho vyvlekli. S jeho dcerou, mojí babičkou. V té rodině ten příběh byl, i když se o tom moc nemluvilo a právě díky knížce Karin Lednické jsem se dozvěděl i širší souvislosti. I babička se více otevřela a začala o tom mluvit. Je to takové uvolnění možná i toho traumatu v rodině."
Místo muralu nebylo zvoleno náhodně. Starý dům se nachází jen kousek od místa, kde byla v onen den nakládána mrtvá těla povozy.
