36 mužů, otců, manželů a hlavně obyčejných lidí, kteří chtěli jen v klidu žít. 36 životů, které vyhasly zbytečně z důvodu té nejhorší lidské vlastnosti. Nenávisti. Desítky obyvatel nejen Životic si přišly v sobotu 6. srpna připomenout k památníku krutou událost, nelítostné a mrazivé vraždění fašistů. Bylo to krásné ráno roku 1944 a nikdo netušil, že Životice a okolní obce zalije během pár hodin krev a velký žal.
Kulka v těle čekala na každého muže, který se nebyl schopen prokázat přiznáním německé národnosti. Proč došlo k takovému masakru na nevinných lidech? Důvodem pro Němce byla přestřelka v hospodě o dva dny dříve s partyzány, kdy byli zabiti i tři gestapáci.
Každým rokem má ale pietní akt hlubší rozměr. Mnozí lidé si dobře v tento den uvědomují, kolik je na světě nenávisti, bolesti, lhostejnosti. Kolik životů zbytečně vyhasíná. I v tomto duchu se nesly projevy hostů, duchovních i samotných obyvatel.
Eduard Heczko, náměstek primátora (KSČM): „Byla to sice válečná doba, kdy 36 nevinných občanů zahynulo, ale zahynuli úplně zbytečně. A takto dneska ve světě hynou miliony občanů. Toto si musíme uvědomit a zamezit možným budoucím konfliktům ve světě. Je velice dobře, že tohoto pietního aktu se účastní i dnešní mladá generace a ta bude nositelem těchto odkazů do budoucna."
Paní Marie se narodila sice až po válce, přesto tragédii těžce nese.
Marie Ulčáková: „Těžko se mi o tom hovoří. Těžko to dávat do souvislosti s dnešní dobou, protože těch věcí co se děje, na mě to působí velmi špatně. Taková setkání nejsou zbytečná, má to něco do sebe."
Boleslav Franek: „Tenkrát jsem měl 12 let. Nebyli jsme tu, ale v Německu v lágru. Když jsme se vrátili, tak jsme se dozvěděli, co se stalo."
Na památníků je navždy vyryto 26 jmen Poláků a 8 Čechů z Životic, Horní a Dolní Suché a Těrlicka.
