Mezinárodní den mateřského jazyka, který připadl na 21. února, přinesl i karvinským obyvatelům připomínky na svůj jazyk v rámci akcí, konajících se v Regionální knihovně. Jednou z nich byla i naučně-zábavná přednáška pana profesora Karola Daniela Kadlubiece, který hovořil o těšínském nářečí a jeho specifikách.
Marcela Wierzgoń, vedoucí Střediska polské literatury: “Právě na dnešní den připadá Mezinárodní den mateřského jazyka a v rámci tohoto dne jsme připravili přednášku pro studentky Univerzity III. věku.”
Karol Daniel Kadlubiec, vědec a vysokoškolský učitel: “Těšínsko je vlastně malý region, protože je to 2280 čtverečních kilometrů, ale fenomén je v tom, že na tomto malém území existují tři nářeční varianty. Takže jinak mluví v okolí Jablunkova, jinak mluví v okolí Těšína a jinak mluví tady na Karvinsku.”
Na Těšínsku byly vždy dva jazyky. Oficiální úřední jazyk, který se měnil podle toho, kdo vládl. Druhým jazykem, který se neměnil, bylo po naszymu.
Karol Daniel Kadlubiec, vědec a vysokoškolský učitel: “Ptáte se, jak dlouho se tady mluví po naszymu. Máme dokumenty ze 16. století, že tady prostě to po naszymu už existovalo. Čili přinejmenším od 16. století a myslím si, že i hlouběji do historie to nářečí tady existovalo.”
Bohatství, které v našem regionálním nářečí máme, je podle pana profesora důležité zachovat. Už z důvodu jednotné identity, která na Těšínsku nehledí na původ nebo oficiální jazyk.
Karol Daniel Kadlubiec, vědec a vysokoškolský učitel: “Děti v polských školách mluví nářečím úplně každodenně. V českých školách to je trošku jinak, tam, si myslím, je více ta bariéra. Ta starší generace mluví po naszymu, ale děti už tak tolik ne, jako v těch polských školách. A je to škoda, protože je to naše společné bohatství. Bez ohledu na to, jestli je někdo Čech, Němec, Polák a tak dále. Je to skutečně krásný, když, já nevím, zpíváme písničky, je toho spousta těch havířských, když mluvíme tady o Karvinsku.”
anketa: návštěvnice přednášky: “Já neumím po naszymu, ale rozumím. Doufám, že za ta léta, co tady žiji, že už ty slova přece jenom z těch devadesáti procent dávám.” “Rozumět rozumím, ale mluvit nemluvím.”
Marcela Wierzgoń, vedoucí Střediska polské literatury: “Vyprávěli jsme o tom, že se nacházíme na Těšínsku, které toto naše území je jazykově velmi zajímavé, velmi zvláštní, tady to nářečí po naszymu, a hodně studentek to nářečí znalo, nebo i když jsou odjinud, tak se jej naučily.”
Těšínské nářečí, které oblast Těšínského Slezska provází dodnes, je podle mnohých odborníků nejvíce identifikačním znakem zdejšího obyvatelstva a nejrůznější povídání, vtipy, písničky, ale i zvyky se dodnes předávají právě v tomto nářečí - v po naszymu.
