Třináctiletá Ema Trávníčková, žákyně karvinské polské základní
školy se stala vítězkou literární soutěže žáků karvinských škol. Napsala esej na téma Měla jsem sen - jsem primátorkou města.
Tomáš Hanzel, primátor: "Ona tam popisovala ty svoje doměnky, jak to asi funguje na té radnici, jak jí pořád někdo obtěžuje telefonáty a pořád někdo něco chce, což do jisté míry je pravda, ale chtěli jsme jí ukázat, že ta situace není až tak tragická, že je na té práci i mnoho příjemného."
Ostatně, posuďte sami, vybrali jsme krátký úryvek z její eseje úryvek:
"Znovu zvoní telefon. Už to není hrozné, je to ŠÍLENÉ! Asistentka má karanténu a já .... "Proč nejsou uklízené chodníky?" a znovu telefon. "Proč padá omítka?" a znovu "Proč nejsou peníze na školu v přírodě?" a zase Proč? Proč? Proč? Je mi hrozně, jsem unavená, znechucená, asistentku nemám, čaj vypitý nemám a zase telefon, zvoní, hrčí! Co mám dělat dřív? Jsem primátorka a mám žízeň, úplně mi vyschlo v krku."
Ema Trávníčková, „primátorka" Karviné: "Mě to tak napadlo, že ty telefonáty by se tak doopravdy mohly stát."
Primátor Karviné pozval Emu na radnici, aby se přesvědčila, že to až taková katastrofa není a předal ji na jeden den své povinnosti.
Tomáš Hanzel, primátor: "Dneska ráno ji tady čeká maraton novinářů, já se tomu usmívám, protože tady je tolik novinářů jako při velké tiskové konferenci. Teď bude tady s námi chvilku úřadovat, v 9 hodin ráno tady bude na přijetí paní Škarecká, která byla vyznamenána prezidentem republiky státním vyznamenáním, pak navštíví knihovnu."
Ema Trávníčková byla ze začátku velmi nesmělá a byla na ni znát i tréma. Jak nám ale prozradila, díky možnosti, kterou od primátora města dostala, vidí tuto funkci jinýma očima. Jisté je, že primátorkou by ale v budoucnu určitě být nechtěla.
Ema Trávníčková, „primátorka" Karviné: "Jsem přemýšlela, že bych chtěla být zvěrolékařkou, protože mám ráda zvířata."
