"Vstoupili jsme do roku 201O, můžeme obrazně říci, že jsme zahájili jakousi pouť, túru, cestu, která bude trvat 365 dnů. Obvykle, když se připravujeme na delší cestu, tak si klademe otázku, co vzít s sebou. Možná si pořídíme seznam nejdůležitějších věcí, nekdy se stává, že si vezmeme, co ani moc nepotřebujeme a zapomeneme na něco důležitého. A tak to může být i při putování rokem, který je před námi. Co si vzít? Lásku, porozumění, určitou toleranci, lidskou důstojnost? Vzít si také zkušenosti, protože nejdeme poprvé.
Můžeme se poohlédnout za minulým obdobím a položit si otázku, kdy jsme byli uspěšní, šťastní a proč tomu tak asi bylo. A když se nám něco nepovedlo, zase to mělo určité příčiny. Takže jde o to, vzít si zkušenosti a poučení z minula. Je to cesta, putování, které není o závod. Nejedná se o rychlost. Jistě nás někteří předběhnou, budou lepší, zdatnější, bude se jim vést možná lépe než nám, ale jedná se spíše o kvalitu. Jedná se o srdce. Abychom měli čas jít a rozhlížet se kolem sebe. Vidět nejen krásu daru, který nám určitě Pán připravil, ale také vidět kolem sebe lidi, protože nejdeme sami.
Jak jsem zmínil, někteří budou lepší, rychlejší, schopnější. Ale určitě budou i ti, kteří budou slabší, půjdou pomalu, budou nemocní a budou potřebovat naši pomocnou dlaň. Budou takoví, kteří budou potřebovat, abychom je nějak podepírali, nebo dokonce nesli. A to je o kvalitě života. Nejdeme sami. Tím říkám, že máme věrného průvodce, kterým je Kristus. Máme Jeho slovo, máme Bibli, máme modlitbu, a to je záruka, že ta naše pouť spěje k určitému cíli. Že to není bloudění, tápání, ale že cíl je před námi. A proto šťastnou cestu, šťastné putování, mnoho radosti, úsměvů a také tolerance a milosrdenství pro ta, kteří budou putovat s námi."