Takové vyučování ve Stonavě ještě nebylo. Učitelky na druhém stupni v „malých černých", žákyně a žáci ve společenském oděvu odpovídajícím jejich věku, lavice ve třídách změněné na slavnostní tabuli, den věnovaný etiketě.
Snad na žádný úkol se děti ještě nepřipravovaly tak nadšeně a poctivě, jako právě na společenské chování. A to přesto, že v žádných školních osnovách není a místo známkování se „jen soutěží".
Miloslava Závacká, učitelka, říká: „V osmé třídě jsme se bavili o oblékání v Anglii a jeden kluk řekl, že by bylo zajímavé, kdybychom tak chodili do školy. A hned mě napadlo udělat z toho soutěž."
Pravidla byla jasná a pro všechny stejná - třídy změnit na společenské místnosti, prostřít a provětrat to nejlepší z šatníku. Což dalo zabrat hlavně klukům. Objevit se bez vázanky bylo nemyslitelné, ale udělat na ní správný uzel bylo možná náročnější, než vypočítat komplikovanou rovnici. „Jo, určitě, já se to někdy naučím," slibuje jeden z žáků.
Zatím byla dětem regulérně povolena pomoc rodičů. Jana Haroková, učitelka, potvrzuje: „Nikomu jsem kravatu nevázala, oni už s tou kravatou zkrátka přišli. Některé děti vidím poprvé oblečené jinak, než v tričku a vytahaných mikinách."
Libor, jeden z žáků ZŠ Stonava, by slavnostně oblečený chodil častěji: „Dobré, ale je divné, že se tak málokdy chodí." Jeho spolužačka Světlana dodává: „Myslím, že člověk by se měl obléknout jednou za čas společensky, pěkně."
A pěkné společenské oblečení ocenila i hodnotící komise. Milada Heimerová, zástupkyně ředitele ZŠ Stonava: „Samo se nabízí, že jakmile je člověk slušně oblečen, tak ho to nutí se podle toho také chovat."
Tato slova se potvrdila už při přípravě slavnostní tabule. Když někdo chyboval, nikdo se mu neposmíval. Snažili se všichni a všichni se při tom učili. Žákyně Světlana si třeba nevěděla rady s vidličkou: „Já jsem nevěděla, kam patří vidlička. Myslím, že teď už jo. Už to vím." Spolužačka Sabina je naopak znalec stolování: „Vidlička patří vlevo, lžička vpravo, sklenička nalevo."
Učitelka, Miloslava Závacká, je na děti pyšná: „Já jsem ráda, že to takhle zvládli, domluvili se dokonce na prostěradlech na stůl. Ale rezervy určitě jsou, jen tady nemáme takové možnosti, samozřejmě tu není sklo, nápoje, ale to v možnostech školy není."
Porota i vyučující byli i tak nadmíru spokojeni. Milada Heimerová, zástupkyně ředitele ZŠ Stonava: „Zaskočilo mě, s jakým elánem se na tu přípravu vrhli, jak obětovali čas, sháněli, snášeli, aby to bylo opravdu co nejlepší. Možná to někteří přenesou i domů, nějaký ten prvek, který se jim tu líbil."
Začnou-li vás tedy vaše děti nutit k celorodinnému stolování a budou trvat, aby byl přitom patřičně nastrojen nejen stůl, ale i stolovníci, nebraňte se. Uvidíte, že si nejen jídlo, ale i sami sebe užijete mnohem víc.
