Poprvé v historii byla letošní stonavská pout k patronce zdejšího katolického kostela svaté Maří Magdaleně dvoudenní. Začala už v sobotu na fotbalovém hřišti, kde se domácí střetli s týmy z polského Chybie a Marklowic o pohár stonavského starosty. A ačkoliv počasí navzdory předpovědím fotbalu přálo, fotbalový bůh se na Stonavu zlobil. S oběma soupeři prohrála shodně 0:2 a nesly se hlasy, že tentokrát předváděli spíše pouťovou zábavu, než seriózní sportovní výkon. Trenér to ale viděl jinak.
Miroslav Štěpánek, trenér: „No, všechno musíme podřídit přípravě a kondici, vidíte, v jednom dni hrajeme dva zápasy, takže všechno směřujeme k přípravě. Zakrátko se hraje, takže i poutní turnaj je k takové přípravě dobrý."
Putovní pohár ovšem putoval do Marklowic. Druhé místo obsadilo Chybie a poslední, třetí, Stonava. Kdo si po takovém výsledku chtěl spravit náladu, stačilo mu přemístit se na vedlejší louku. Tam si to mezi sebou ve vysoké trávě rozdávali ženci. Letos poprvé nejen s klasickými, ale i motorovými kosami. A nová kategorie hned přinesla překvapení. Kdyby se sázelo na vítěze, bank by nejspíš nebral nikdo. Zkušený sekáč, jasný favorit, totiž neuspěl.
Viktor Topiarz , soutěžící: „Zkolabovala trochu technika, takže jsem musel dokončit s křovinořezem od soupeře."
A toto je vítěz. S klasickou kosou by se prý ale soutěžit neodvážil.
Jan Frolich, vítěz kategorie motorových kos: „S klasickou jsem nikdy nesekal, možná časem začnu."
Klasické sečení totiž má své kouzlo. Stačí prý dobře nabrousit, pořádně se rozmáchnout a pak už jen skládat trávu do úhledných řádků.
Kazimir Cholewa, organizátor soutěže: „Zaujala mě nejvíc ta paní, sekla velmi dobře, nevím, jestli to bude prvenství, ale je dobrá."
Vladislava Latochová, starostka Vielopolí, soutěžící: „Bylo třeba kosit pro krávu, tak jsem začínala už v dětství. Teď se k tomu vracím, protože je to tiché oproti křovinořezům, které nezvládnou vysokou trávu, protože ta tráva se namotává."
Jestli paní starostka stejně rázně kosí své politické protivníky, má v obci o respekt a pořádek jistě postaráno. Lepší než ona už byl jen tento muž. Hlavní cenu - motorovou kosu - prý ale za tu svoji obyčejnou jen tak nevymění.
Jan Haratych, vítěz v klasickém kosení: „Až přestanu kosit normální kosou, tak v sedmdesáti, tak začnu s motorovou, je to jednodušší. A co do té doby? Bude s ní kosit tchán, bude mu 70, dostane motorovou kosu."
Druhý poutní den - neděle - začala navýsost duchovně. Zvony a hornická dechovka už před osmou ráno svolávaly poutníky do chrámu zasvěceného té, k jejímuž uctění se pouť konala. Kromě věřících ji přišli prosit o přímluvu i zástupci místního spolkového života.
Jakmile mše skončila, venku už bylo všechno přichystáno k pouťové zábavě. Atrakce byly doslova v obležení malých i velkých poutníků nejen ze Stonavy, ale i okolních měst a obcí. Jejich počet se ještě zvýšil odpoledne, kdy v parku PZKO koncertovala hornická kapela Dolu Darkov, pochodovaly mažoretky a dobrou náladu svým slovem šířil Pavel Handl.
Pavel Handl, moderátor: „Mám rád diváky, kteří už jsou malinko sklerotičtí a říkají - vy povídáte tolik vtipů a my si žádný nepamatujeme - pro ty můžu vykládat fóry pořád dokola. Já sám se sklerózy nebojím, vím, že je to nemoc inteligentů, blbec nemá co zapomenout, že jo."
Koncertní vyvrcholení letošní poutě bylo v podvečer, opět v kostele svaté Maří Magdaleny. Poprvé se v něm představil žesťový kvintet Hradní stráže. Kdo od něj čekal především ráznou vojenskou pochodovou hudbu, mýlil se.
Pavel Hromádka, umělecký vedoucí: „Aby se to líbilo lidem, je třeba vybírat repertoár, který má široký záběr, tedy od renesance až po současnou hudbu, to se snažíme těm lidem dávat."
Stonavě kvintet nabídnul Langa, Pearla, Bacha, Handela, Mozarta, ale i Ó Carola, Staňka nebo Beatles. Všechno v nezvyklém aranžmá, ale všechno znělo jako andělské dechy u nebeských bran.
Večer už opět patřil pouťovým atrakcím, přátelským setkáním a zábavě. Trvala až do noci, kdy temné poutní nebe rozzářil ohňostroj, který letošní pouť definitivně ukončil.