Zdravím Vás na začátku měsíce dubna, kdy nám pomalu končí postní doba, příprava na Velikonoce, kdy mnozí z nás budou znovu ponoření do tajemství Velké noci, aby nakonec mohli radostně volat - Aleluja, Ježíš žije.
Člověk, jak přísloví praví, né pouze chlebem živ je, ale ke svému životu potřebuje také psychickou pohodu, klid a pokoj ducha. Co by nám pomohlo pouhé hmotné zabezpečení, když nepoznáme opravdovou a obětavou lásku. Zásadní potřeba člověka je milovat, být milován a mít pocit být potřebný pro druhé. Jak nádherný příklad nám dává Ježíš, který se z lásky k nám vydává za naše hříchy na kříž a dokonává oběť vlastního života, aby nás spasil. To nás, milí posluchači zavazuje, abychom i my byli pro druhé takovou oázou klidu, pokoje a pomoci. Vždyť kolik z nás, v našem okolí se cítí osamoceno, nepochopeno, opuštěno.
Zde je právě úkol pro nás, zvláště křesťany, být takovýmto lidem oporou, podat jim pomocnou ruku, vždyť Kristus nás k tomu sám vybízí, když říká: „Cokoli jste učinili jednomu z mých maličkých, mně samotnému jste to učinili".
Zamysleme se, milovaní, zvláště o svátcích, kam směřujeme, kam se ženeme, jaký smysl má náš život. Když budeme každý z nás denně přispívat malou cihličkou radosti, pak v našem okolí najednou vyroste veliká stavba štěstí, spokojenosti a porozumění.
Loučím se s Vámi v tom měsíci, který je navíc vyhlášen měsícem bezpečnosti a přejí Vám, abychom bezpečně prožívali náš život, abychom, jak sv. Pavel, mohli říci: „Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus a já žiji v něm."