Housle, kytara, banjo. Tóny těchto nástrojů se linuly o víkendu po hladině Těrlické přehrady. Jachtaři se loučili se sezónou. Pomalu přichází zima a lodě musí z vody ven.
Alexandr Pacek, předseda Klubu jachtingu Těrlicko:„Pro nás to znamená přelomový okamžik, kdy přestáváme žít a jdeme do toho zimního spánku.“
Spát ale určitě nebudou, čeká je spousta práce.
Alexandr Pacek, předseda Klubu jachtingu Těrlicko: „Musíme uložit lodě do zimního spánku, celou zimu na nich pracovat, abychom mohli zase na jaře vyplout.“
Jak sami jachtaři tvrdí, vítr v plachtách jim bude chybět.
Martina Bernatíková, člen Klubu jachtingu Těrlicko: „Nejvíce nás na tom baví ten klid a ta svoboda na té lodi, ta volnost.“
Ivona Zielonková, člen Klubu jachtingu Těrlicko: „Bude se mi určitě stýskat, protože na té vodě je to něco úžasného. Je to takové odpočinkové, krásné a přes tu zimu to samozřejmě nejde.“
Těrličtí jachtaři přitom doufají, že letos ještě párkrát plachty na domovské přehradě vytáhnou.
Martin Bernatík, člen Klubu jachtingu Těrlicko: „Bylo by super, kdybychom mohli zůstat na vodě ještě tak měsíc, možná, když dobře půjde, tak do vánoc. To by bylo skvělé.“
Klub jachtingu Těrlicko má v současné době 60 členů. Ti se pravidelně scházejí i během zimy při společných setkáních ve své klubovně, kde stejně jako při loučení se sezónou nechybí hudba a zpěv. A když pořádně mrzne, na přehradu vyjedou na bruslích.
