V Moravskoslezském kraji jsou celkem tři hořící haldy - Heřmanice, Ema a Hedvika. Haldy tvoří hlušina a odpad z bývalých dolů a koksoven. Jednoznačně patří mezi velké ekologické zátěže, protože do svého okolí šíří prach i plyny. Čeští vědci se proto spojili s kolegy v Polsku a provedli rozsáhlý průzkum škodlivosti těchto emisí. Výsledky jsou lepší než čekali. "Látky, které haldy produkují, škodí ovzduší méně, než se čekalo. V jejich emisích mají největší zastoupení uhlovodíky, které jsou nejméně škodlivé, těch nejrizikovějších je naopak minimum," říká Leszek Drobek Hlavní báňský institut Katovice.
Haldy hoří už několik desítek let a v jejich útrobách může teplota dosahovat až 800 stupňů Celsia. Podle vědců v nich vznikají především klasické plyny, jako jsou oxid uhličitý a nebo sulfan a základní uhlovodíky. Výzkum jich sledoval 16 a mezi nimi hlavně aromatické uhlovodíky, které jsou pro životní prostředí největším rizikem. "Ty, které jsou považovány za nejvíce toxické, potenciálně karcinogenní zejména benzoapyren, vycházely v tom zastoupení naprosto minoritní, na hranici detekce," vysvětluje vedoucí projektu Václav Dombek z VŠB.
Důležité je i to, že zastoupení jednotlivých uhlovodíků bylo stejné bez ohledu na konkrétní haldu a stejné to bylo i mezi českými i polskými haldami. Emise z hald mají navíc dosah jen několik set metrů, kde většinou nežijí žádní lidé.
