O hranici mezi Československem a Polskem se vyjednávalo už ke konci I. světové války. Obě stany však měly jiné představy o územním rozdělení. Po ukončení války a zániku Rakousko-Uherska se na Těšínsku rozhořel spor, který provázelo několik konfliktů. Jednomu z nich se říká Sedmidenní válka o Těšínsko. Československá strana při něm přišla o zhruba 5 desítek vojáků, polská o 92.
Už v roce 1918 prohlásili Poláci Těšínsko za polské území a v noci z 31. října na 1. listopadu armáda obsadila českou část Těšínského Slezska, včetně Bohumína, Stonavy, Horní Suché, Těrlicka, Soběšovic, Hnojníku, Třince a Jablunkovska. Polsko tím získalo kontrolu nad strategickou Košicko-bohumínskou dráhou, které bylo tehdy jediným železničním spojením českých zemí s východem Slovenska. Na tomto území chtěli Poláci vyhlásit tzv. plebiscit a muži museli rukovat do polské armády.
Československo se svého území vzdát nechtělo. 23. ledna 1919 začaly československé jednotky vedené podplukovníkem Josefem Šnejdárkem území osvobozovat a polskou armádu pod velením Franciszka Latinika vytlačovat nejdříve za řeku Olši. (Pro řeku se v historii užívalo mnoho podob jako Olza, Olsa, Oldza či Olša. Češi nyní užívají název Olše, Poláci Olza, pozn. red.)
V dalších dnech československá vojska postoupila až za Vislu, kterou armáda překročila 27. ledna. Následně 30. ledna 1919 polská vojska ustoupila ke Skočovu a československá vojska připravovala útok na Skočov s předpokladem, že dojde ke zhroucení polské obrany. K útoku však již nedošlo, když 31. ledna byly bojové akce zastaveny. Na mezinárodní úrovni byla stanovena demarkační linie.
O konkrétní podobě hranice se ještě dále vyjednávalo. O rozdělení regionu rozhodla pařížská Konference velvyslanců 28. července 1920. Město Těšín bylo rozděleno hranicí, kterou tvoří Olše. Historické jádro na pravé straně toku připadlo Polsku, na levém břehu se město přejmenovalo na Český Těšín.
Po více než 100 letech od konfliktu si obě strany v lednu připomínají památku obětí. Na české straně československých vojáků v Orlové a Poláci ve Stonavě.
U příležitosti 100. výročí dokonce české a polské jednotky svedly bitvu u Skočova. Společně a především přátelsky při obě strany připomněly své předky.
„Snažíme se divákům ukázat, jak to před sto lety vypadalo. Představíme jim bojovou taktiku a zbraně, se kterými se tehdy bojovalo. Vše samozřejmě v dobových uniformách,“ řekl tehdy hlavní organizátor Krzysztof Neścior.
„Myslím si, že je úžasné, že můžeme dnes po sto letech tady sejít s našimi polskými kolegy a bez nějakých emocí si připomenout padlé z obou stran tohoto konfliktu,“ uvedl Petr Čížek z Československé obce legionářské.
„Takováto ukázka vlastně přispívá k tomu usmíření mezi českým a polským národem, zvláště tady ve Slezsku. Tady je ten konflikt stále tak trošku živý,“ dodal historik Viktor Grossmann.
