Trasa extrémního běžeckého závodu vedla tradičně přes 6 vrcholů. Jak závodníci potvrzovali, cesta dolů je mnohem náročnější než stoupání.
Martin Hořínek, maratonec: "Já jsem tady už po několikáté, s tím že poprvé na poloviční trati, protože mám nějaké zdravotní problémy, takže na poslední chvíli přeregistrace. Trať je výživná jako vždycky. Každý rok byla jiná, takže letos teplo, žádný sníh, žádná mlha. Je sluníčko a bylo to super. Každému doporučuji, protože Perun prostě stojí vždycky za to. Nejhnusnější jsou seběhy. Jak tady ta sjezdovka dolů, tak potom směrem na Řeku, to je hardcore. To jde korytem potoka, ten je rozbitý každý rok a každý rok se běží trošičku jinak. Ty seběhy jsou opravdu mnohem výživnější a horší než všechny ty prudké stoupáky. Každý si myslí, že sjezdovkou nahoru je to hardcore, ale je to vlastně ta nejlehčí část."
Při 10. ročníku uspořádali organizátoři také závod pro děti. Vyhodnoceno bylo několik věkových kategorií.
Marcel Žuška, organizátor závodu: “Co se týká náročnosti, tak vlastně závodníci mají přes 3000 metrů pozitivních stoupání a klesání. Mají tam šest vrcholů, na které musí vystoupat. A co se týká náročnosti, tak je to nejnáročnější horský maraton v České republice. Nezadá si v náročnosti s evropskými závody. Nemáme tady tak vysoké kopce samozřejmě, ale jsme schopní vlastně nahonit to velikánské převýšení právě tím stoupáním a klesáním. Takže je to jeden z nejnáročnějších maratonů v České republice. Proto je vlastně i vyhlášený mistrovství České republiky ve skymaratonu. Ti nejlepší to jsou schopní zaběhnout za nějaké 4 hodiny 20 minut, což si myslím, že lidi, co se v tom trošku orientují, tak vidí, kolik se běží silničními maratony a horské."
Perun maraton i letos ukázal, že běhání v Beskydech není pro slabé povahy.
