TV Polar: První atletické krůčky jste dělala pod vedením své matky, jaké to mělo výhody?
Barbora Špotáková, olympijská vítězka v hodu oštěpem: "Bylo to v Jablonci nad Nisou na základní škole na pátém stupni. Tam mě trénovala společně ještě s jedním trenérem Rudou Rozmahelem, takže to nebylo úplně jen pod jejím vedením, ale spíš bych řekla, že to mělo i nevýhody. Je to o tom, že vás maminka ničeho neušetří, takže ostatním dětem třeba něco prominula, ale vlastní dceři ne, takže tím to bylo těžší."
TV Polar: Nejdříve jste zkoušela víceboj, která disciplína vám šla nejlépe?
BŠ: "Tak vždycky mě bavily asi nejvíc překážky a skok do výšky."
TV Polar: Studovala jste ve Spojených státech, co vám to přineslo po sportovní stránce?
BŠ: "No, po sportovní stránce možná asi to, že jsem se tam zranila. Do té doby jsem dělala právě víceboj a jak jsem se zranila, tak jsem byla donucena k tomu, že jsem mohla házet jenom ze sedu, protože jsem měla něco s holení, a díky tomu jsem se začala více věnovat oštěpu, ale víceméně nechtěně. A když jsem se vrátila zpátky do Čech, tak jsem opravdu, dá se říct náhodou, splnila limit na mistrovství Evropy - pro 22leté atlety byly limity lehčí a ten se mi povedlo hodit v oštěpu. Tím pádem jsem se dostala na velkou akci jako oštěpařka, jakkoli jsem oštěpařka nebyla, a tam jsem potkala Honzu Železného, který mi řekl, abych zanechala víceboje a věnovala se oštěpu. Takže pobyt ve Státech mi přinesl to, že jsem udělala tu velkou změnu v kariéře. Co se ale týče toho, jestli se mi tam líbilo, tak je to právě naopak. Od té doby si vážím toho, že žiju v České republice, a rozhodně bych nikdy nechtěla žít v Americe."
TV Polar: Kdy jste si uvědomila, že hod oštěpem vás bude živit?
BŠ: "Já jsem vždycky studovala a brala jsem studium jako hlavní a sport byl vždycky spíš jako doplněk. Dá se říct, že až tak v roce 2006 po první medaili, kdy jsem vyhrála a získala i nějaký finanční obnos a uvědomila jsem si, že by mě to mohlo opravdu živit, ale jen nějakou dobu. Atletická kariéra je krátká, takže potom přeci jen bude následovat jiné zaměstnání. Ale na určitou dobu vás to může živit."
TV Polar: A přemýšlela jste o tom, kdybyste nebyla oštěpařka, co by vás živilo, nebo čím byste se zabývala?
BŠ: "Samozřejmě člověk má nějaké sny, které pak třeba úplně nevyjdou. Když jsem byla malá, tak jsem chtěla být veterinářkou. To jsem pak ale nestudovala, studovala jsem zemědělskou univerzitu, něco podobného jako ekologie. Takže bych třeba mohla mít ekofarmu nebo něco v tom smyslu. To by mě i bavilo."
TV Polar: Báro, na závěr rada pro začínající oštěpaře.
BŠ: "Všeobecně pro všechny atlety je asi nejtěžší to období, kdy se přechází právě z těch mládežnických let do těch dospělých. Hlavně vydržet a mít trpělivost, obrovskou trpělivost, opravdu hory trpělivosti."
