Písničky Karla Kryla, jehož kořeny sahají právě i do Nového Jičína, provázely setkání asi stovky lidí na Masarykově náměstí. Iniciátorem byl zdejší občan a pamětník událostí 21. srpna Ivan Janík.
“Jsem bývalý kantor a já si myslím, že některé věci je třeba připomínat, protože to zapomínání je hrozné. A když vidíme, jak se v poslední době začínají účelově zkreslovat informace, že nás neokupoval Sovětský svaz, ale Ukrajina a vymýšlejí se náhradní verze, aby se to zapomnělo, tak jsem si řekli, že musíme něco vymyslet, a tak se to stalo,” uvedl Ivan Janík, iniciátor setkání.
Fakta o vpádu vojsk Varšavské smlouvy připomněl pracovník muzea Martin Vitko.
“Cílem nejen novojičínských městských představitelů, ale v podstatě představitelů každého města bylo držet obyvatelstvo na uzdě a vyzývat je zachování pokoje a klidu. Nebylo žádoucí, aby se invazní jednotky vyprovokovaly k zásahu, který by byl tvrdý a obyvatelstvo by nemělo možnost mu čelit,” sdělil Martin Vitko, Muzeum Novojičínska.
Pak už lidé sami předstupovali před mikrofon a svěřovali se s osobními vzpomínkami. Jaroslav Loukota měl v té době před svatbou.
“Tady vtrhli asi ve čtyři hodiny ráno. Přijel bratr, že je válka, že jsme obsazeni Sovětskými vojsky. Ve strachu jsme všichni vyběhli ven a venku plné nebe těch těžkých vojenských letadel, které přistávaly na letišti v Mošnově,” vybavuje si kruté ráno Jaroslav Loukota, pamětník srpnových událostí 1968.
Pavlovi Bártkovi bylo 14 let a čekal ho vstup na střední školu.
“Nesl jsem to jako obrovskou potupu a nečekanou zradu. Natočil jsem si poslední hodiny svobodného vysílání Československého rozhlasu a potom jsem vyrazil do města a na náměstí jsem potkával sovětské vojáky a tyjsem přesvědčoval, aby odjeli domů, že tady je všechno v pořádku,” přidal se Pavel Bártek, pamětník srpnových událostí 1968.
“Vracel jsem se autem z Rožnova, u Valašského Meziříčí mě zastavila vojenská hlídka ruských vojáků. Jeden z těch vojáků mě přinutil vystoupit z auta, ptal se jestli nevezu “bilety, gazety”. Strčil mě samopal pod žebra a ať mu otevřu kufr. Tam jsem měl takový větší minimax a on: Što eto? Já říkám: To bomba. On se lekl, skočil do příkopy a já jsem odjel,” vypověděl svou historku Vladimír Červenka, pamětník srpnových událostí 1968.
Z náměstí pak někteří lidé zamířili do muzea, kde je v současné době výstava, která kromě jiného znázorňuje i realitu rána 21. srpna 1968.
